Plníme Boží vůli?

„A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“ Mt 7, 24-27

Kolikrát jsme již slyšeli, nebo četli toto podo­ben­ství, kde klíčovým slovem je „plnit“. Některé z nás, když slyší sloveso plnit, možná ihned napadne slovní spojení „plnit plán“. Ještě před dvaceti lety se plnil plán takřka ve všech profesích. Takové plány se musely nejprve stanovit, aby se pak mohly plnit. Většinou se nastavovaly tak, aby se plnilo s úspěchem a média mohla radostně oznamovat, jak nám kvete naše socialistické hospodářství. Také se soutěžilo, kdo a o kolik procent plán překročil. Nejúspěš­nější „překračovatelé“ plánu byli zpravidla odměněni něja­kým vyznamenáním  a pozvánkou na partajní sešlost.

Také Bůh má s námi plán, ale ten si nemůžeme nastavovat podle toho, jak se nám to zrovna hodí, ten je plně v Božích rukou, včetně odměny za jeho plnění. Kromě podrobnějších – individuálních úkolů, které má Pán  pro kaž­­dé­ho z nás, zjevil nám všem Svůj základní plán v Bibli. Na kolik % asi plníme?:

„Pravím vám: Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i Syn člověka přizná před Božími anděly. Kdo mě však před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly.“    L 12, 8-9

Nejde jen o nějaké slovní při­zná­ní se k víře v Boha. Jde o cel­ko­vý náš postoj a jednání před lidmi, abychom nebyli jako po­kryt­ci, kteří jsou křesťany jen v neděli. Cítíte se v tomto na sto procent? Tak pokračujme dál.

„Jednejte moudře ve styku s oko­lním světem a využijte čas vám svěřený. Vaše slovo ať je vždy las­kavé a určité; ať víte jak ke komu promluvit.“ Ko 4, 5-6

Jedná se zejména o Boží mou­drost, kterou máme čerpat z Bo­ží­ho slova. Odpovězme si na otáz­ku, kolik času věnuji já osob­ně k šíření evangelia? Vždyť se v písmu na jiném místě do­zvídám, že žeň je mnohá, ale děl­níků málo! Využívám čas mi svě­řený? Kam jsme se dostali z předešlých 100 %?

„S těmi, kdo pochybují, mějte slitování, zachraňujte je z ho­ří­cího ohně. Mějte slitování i nad jinými, ale s obezřetností, ať se vám oškliví i jejich plášť, poskvrněný hříchem. “ Ju 22-23

Mluvil jsi s někým o Bohu, ale bez úspěchu? Nikam to ne­ved­lo? Modli se za něj a zkus to znovu. Námořník, který há­zí tonoucímu z lodi záchranný kruh se také mnohdy netrefí napoprvé. Někdy zavane vítr a odvane kruh jinam, jindy to samé udělá vzedmutá vlna. Ale námořník vydá veškeré úsilí, aby nakonec tonoucího zachránil. Má totiž realitu boje o život přímo před očima. My si tu realitu mu­síme opakovaně uvědomovat: zachra­ňu­jeme lidi z hořícího ohně - zachraňujeme lidi z hořícího oh­ně - zachraňujeme lidi z hořícího ohně. Možná máme ví­ce času než ten námořník, ale nebojujeme s vlnami ani s vět­rem, ale s mocnostmi a silami zla. Máme také vítěze – Je­žíše na své straně. Je to ale naše práce, nám byl svěřen ten úkol a nám Bůh svěřil čas, který máme využít. Víme ta­ké, že si máme obléci Boží zbroj a jsme nabádáni k obezřetnosti, neboť se pohybujeme na Satanově půdě. K tomu mají, kromě chval a díkuvzdání sloužit naše shro­máž­dění, skupinové setkávání a sborové akce, totiž aby­chom se sdíleli, vzájemně se podporovali, vyměňovali si zku­šenosti,  a vymýšleli jak dál nést evangelium. Vždyť ho ne­potřebujeme slyšet my tisíckrát, ale alespoň jednou ti, kte­ří jej ještě plně neslyšeli.

Odkud je mezi vámi závist a svár, ne-li z toho, že pa­tří­te světu a žijete jako ostatní lidé? Když se jeden z vás hlásí k Pavlovi a druhý k Apollovi, neznamená to, že jste lidé světa? Kdo je vlastně Apollo? A kdo Pavel? Služebníci, kteří vás přivedli k víře, každý tak, jak mu dal Pán.“ 1.K 3, 3-5

Jak to, že se u nás proslýchá, že někdo chce opustit sbor, pro­tože odchází jeden z farářů? Copak chodíme do sboru na faráře, jako na filmy do kina? Kdo takto uvažuje, nechť se nej­prve ujistí, zda je to pro něj opravdu Boží vůle odejít z dů­vodu, že odchází farář. Jistěže můžeme mít k faráři ci­to­vý vztah, můžeme mít své oblíbené faráře, jejichž styl nám vyhovuje.Žádný farář nemá svou kopii. Jeden káže tak, druhý jinak. Každý tak, jak mu dal Pán. Farář ale není sbo­rem a sbor nestojí na faráři. A po­kud ano, tak o nás Pavel píše, že jsme lidé světa. Někteří faráři se drží teorie, že by se po pár le­tech měli pře­su­­nout do jiného sbo­ru, aby jak je­­jich původní, tak sbor, kam při­chá­zejí dostali no­vý impuls a svě­ží vítr k růstu. Ji­ní zůstávají ve sboru delší do­bu, protože ma­­­­jí naopak dlouho­do­bou kon­cep­­­ci sborové práce. Ně­kdy se fa­ráři, pokud jich je ve sbo­ru ví­ce, nemusí ve všem shod­nout, a po­kud dospějí k ná­zo­ru, že by se měli raději rozdělit, tak i to je tře­ba přijmout s po­ko­rou a bez záš­ti. Možná má Bůh právě pro na­šeho mladšího fa­ráře práci v ji­ném sboru. Jistě se na svůj od­chod dotazoval Bo­ha a On mu dal zelenou. Ačkoli jej máme rá­di a mrzí nás jeho od­chod, po­kud nám na něm sku­tečně zá­le­ží, nešiřme drby, ne­čiňme uná­hle­ná citová roz­hod­nutí, modle­me se za dobrý, po­žehnaný po­čá­tek jeho práce v no­vém působiš­ti i za pokoj pro ce­lou jeho ro­di­nu. Nyní to cí­tí­me jako veli­kou ztrátu, možná, ja­ko díru z pře­sazeného stromu,  ale Bůh to vidí, jemu nic neujde. Svěřme to do jeho rukou a on nám tu díru pomůže zacelit.

Tak co, na kolik procent plníme? Čeká na nás řád, anebo máme ještě velké rezervy?

Další informace