Ať je nám ve sboru dobře

Bratři a sestry, na prahu roku 2008 určitě stojíme s touhou, aby nám ve sborovém společenství bylo spolu dobře a zároveň, aby nás také ve sboru přibývalo. Obě přání přitom spolu souvisí a možná víc, než by se na první pohled zdálo. Jak?

V příloze deníku MF Dnes vyšel dne 22.12.07 zajímavý článek, nadepsaný „Duchovno – dobrý byznys“. V upoutávce k tomuto článku bylo napsáno: „Většina Čechů se považuje za ateisty a hrdě se k tomu hlásí při sčítání lidu nebo sociologických výzkumech. Ve skutečnosti tím občané vyjadřují spíše odpor k církvím a jejich poněkud zvetšelé nabídce. Duchovnu se však nebrání.“ Autor pak dále rozvádí, co myslí oním duchovnem – např. léčitelství, věštebné praktiky, duchovní cvičení, magii, východní náboženství (tj. hinduismus, buddhismus), new age, astrologii a mnohé další – a ukazuje, že zájem lidí o tento druh duchovna se konkrétně projevuje např. nákupem literatury, magických kamenů a meditačních pomůcek a doplňků.

Tato fakta jsou zarážející a v rozporu s tím, když my někdy odůvodňujeme prázdné lavice v kostelech argumenty, že lidé nemají o duchovní věci zájem a nemají na ně čas. Na druhé straně to ale potvrzují slova z knihy Kazatel 3,11, kde se píše, že Bůh „lidem dal do srdce i touhu po věčnosti“, proto se nelze divit, že lidé hledají duchovno. Proč však lidé nehledají v křesťanství? Proč nechodí do církve? Proč mnohé křesťanské sbory nerostou? Vždyť přece Ježíš nabízí „vodu živou“, jak čteme u Jana v příběhu o samařské ženě, vodu živou, která uhasí každou duchovní žízeň. Tyto palčivé otázky „proč?“ naznačují, že problém bude zřejmě v církvi samotné, ve vnitřním životě jednotlivých křesťanských sborů a konečně zřejmě i v nás samotných.

Hledejme klíč k řešení tak, že se podíváme, jak to fungovalo ve sboru, který mnozí považují za blízký ideálnímu stavu, tedy do prostředí prvotní rané jeruzalémské církve. Dalo by se zmínit mnohé, já ze Skutků 2, 37-47 zmíním dvě skutečnosti, které jistě významně přispívaly k tomu, že - jak uvádí konec 47. verše: „ …a Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse“.

Verš 46: „Každého dne pobývali svorně v chrámu …“ = tzn. že byli často spolu, měli mezi sebou takové společenství a takové vztahy, že jim spolu bylo dobře.

Verš 47: „…a byli všemu lidu milí…“ = tzn., že jistě svou slovní evangelizaci  doprovázeli tím, že Boží láska byla vidět na jejich chování a na jejich vztazích v rámci sboru.

Troufnu si z toho mj. vyvodit, že mezi nimi nekolovaly pomluvy, že byli schopni komunikovat a spolupracovat jak na úrovni vedení, tak na úrovni řadových členů, že se k sobě chovali s láskou a tolerancí, ale zároveň se uměli i v lásce napomínat, že se uměli domluvit a táhnout v jednotě společně za jeden provaz. Samozřejmým základem pochopitelně bylo, že se vytrvale modlili, poslouchali učení apoštolů a chválili Boha.

Co si z toho může vzít nebo odvodit dnešní církev, náš sbor a my sami pro praktický, každodenní vnitrosborový život? Například následující: 1. pokud víš, že je bratr či sestra, s kterými nejsi schopen komunikovat, zajdi za nimi jako první a změň to.

2. pokud je někdo, s kým nejsi schopen spolupracovat na Božím díle, ať už je důvod jakýkoliv, jako první napřáhni ruku k vyjasnění rozporu a znovunavázání spolupráce.

3. pokud se tě někdo něčím dotknul nebo tě urazil, zajdi za ním a řeš to přímo, nikoli přes prostředníky nebo pomlouváním či psaním doporučených dopisů.

4. pokud víš, že tvůj postoj či čin způsobil rozkol, aktivně ukonči jeho trvání.

5. pokud dáváš „nesouhlas s něčím“ najevo tím, že se straníš sborového společenství, raději se znovu zapoj a aktivně přispěj k řešení problémů.

6. pokud nejsi s něčím ve sboru spokojen a mračíš se na své okolí, prohovoř s někým, co tě trápí a ulev tak svému srdci, najdeš třeba řešení a tvář se ti opět rozjasní a tím přispěješ k dobré atmosféře ve sboru

7. pokud sbíráš a roznášíš pomluvy, přestaň s tím (připomínám, že pomluvy se dopouštíš, když předáváš dál negativní informaci o někom za jeho zády, aniž se tě to týká nebo aniž jsi účasten řešení)

8. a také, pokud někdo hřešil tím, že rozesílal zraňující anonymy, ať se přizná, omluví se a nechť je mu poté odpuštěno – dokud však pokání činit nebude, nechť je jasně řečeno, že zůstává v hříchu se všemi důsledky, důsledky neodpuštěného hříchu.

Jinými slovy, bratři a sestry, berme si pozitivní příklad z rané církve a dělejme vše proto, aby naše osobní křesťanství bylo opravdové, v rámci našeho sboru důvěryhodné pro nás a pro okolí, aby nám ve sboru bylo spolu dobře, aby  Boží dílo v našem sboru mohlo růst (tedy aby všechny Boží záměry v našem sboru byly naplňovány) a aby měl Pán Ježíš Kristus z nás a z našeho sboru radost a mohl přidávat do našeho společenství další lidi, povolávané ke spáse.

Nechť nám Pán Ježíš k tomu žehná a dává svou moudrost, sílu a plnost Ducha Svatého.

Další informace