Zamyšlení

Bible - kniha knih

Bible je Kniha knih, živé Slovo Boží, učebnice života. Člověk z věřící rodiny slyší o užitečném každodenním čtení Bible zpravidla již od mládí. Také díky seriálu „Bible nás baví“ můžeme vidět, že podpora a výzvy k pravidelnému studiu Božího slova tady jsou a jak věřím, i nadále budou.

Ke mně se Bible dostala až v dospělosti. Bylo to v roce 1998, kdy jsem ji dostal od své dívky a nynější ženy. Nebyl jsem tehdy věřící a o křesťanech jsem věděl jenom to, že se modlí a že chodí v neděli do kostela. Zhostil se mě takový zvláštní pocit, jen co jsem si vzal tu tlustou knihu poprvé do ruky. Cítil jsem, že mi má žena tehdy věnovala svůj největší poklad, ačkoli pro mě ještě zhola nic neznamenal. Nejúžasnější bylo první čtení. Přestože jsem Bibli četl s úmyslem dokázat, že báchorky o Bohu jsou dnes překonané, postupně se mé světské jistoty začaly otřásat v základech. Ostatně divili byste se, jak pomýlené představy mají mnohdy nevěřící o Bohu, Bibli, křesťanech. Až si někdy říkáme, kde na to ti lidé chodí.

Číst dál: Bible - kniha knih

Jaké je mé místo ve sboru?

„Kdo je vlastně Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, kteří vás přivedli k víře, každý tak, jak mu dal Pán. Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst; a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst. Kdo sází a kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu. Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba.“ 1Kor 3,5-9

Číst dál: Jaké je mé místo ve sboru?

Úloha církve v dnešní společnosti

Nedávno jsme se ve škole v diskuzním semináři dostali i k tématu úlohy církve v dnešním světě. O názory mých spolužáků, asi patnácti studentů vysoké školy, ve velké většině ateistů či agnostiků (jak je to v naší republice poměrně běžné), bych se s vámi chtěla podělit, protože mi připadaly podnětné a zajímavé. Už jen z toho důvodu, že od mladých lidí byste mohli očekávat spíš jiné nápady.

Číst dál: Úloha církve v dnešní společnosti

Umývání nohou

„...Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ Marek 10, 45

Ježíš myje učedníkům nohy (Jan 13;1 – 15). Kdoví, co všechno se promítá v jeho hlavě, když odkládá svrchní šat, bere lněné plátno, kterým se přepásá a pak jednomu za druhým pečlivě omývá nohy. Zdatní rybáři Ondřej, Petrův bratr, Jakub a Jan, synové starého Zebedea, které kdysi oslovil na břehu Genezaretského jezera. Unese jejich víra to, co se již brzy odehraje na popravčím pahorku za Jeruzalémskými hradbami? Pak je tam Filip a Bartoloměj a taky trochu nedůvěřivý Tomáš, který již brzy podstoupí zkoušku víry. Matouš, kterému setkání s Kristem zcela proměnilo hodnotová měřítka, opustil svou celnici a jisté příjmy z tučných úplatků a vydal se na nezajištěnou dráhu učednictví. Jakub, syn Alfeův, Tadeáš, Šimon Kananejský a také Jidáš Iškariotský. O Jidášovi zde čteme, že když Ježíš umýval jeho nohy, už věděl, že jej zradí. Jaké to asi je posloužit tomu, o kom vím, že mě jednou prodá a možná bude příčinou počátku velkého utrpení, které nakonec dolehne i na něj?

Číst dál: Umývání nohou

Pokoj vám, a budou li toho hodni, ať na ně přejde váš pokoj

Prožíváme velikonoční svátky. Určitě jsme dostali mnohé pozdravy od svých blízkých a přátel. Jsou pozdravy jednoduché, dlouhé, krátké, veselé nebo smutné. Každý člověk má ten svůj osobní pozdrav, který patří k tomu člověku, a podle pozdravu poznáme, kdo k nám hovoří.

V evangeliu Jana na konci 20. kapitoly je také pozdrav. Je zvláštní. Vyslovuje ho muž, který ještě nedávno byl mrtev. Jeho učedníci ze strachu před Židy byli shromážděni za zavřenými dveřmi. A najednou Ježíš stojí uprostřed nich a říká jim: „POKOJ VÁM.“ Dvakrát za sebou.

Číst dál: Pokoj vám, a budou li toho hodni, ať na ně přejde váš pokoj

A buďte jako doma

„A buďte jako doma!“ Těmito slovy jsme mimo jiné vyjadřovali radost nad tím, že se se svými známými opět po dlouhé době u nás vidíme. Protože jsou z daleka a jen „na kafe“ se jim návštěva nevyplatí, zůstávají na prodloužený víkend. Slova „buďte jako doma“ způsobují prostor pro žertování, neb jako znalí televizního pořadu Prostřeno se začali těšit, že nám tedy tu domácnost pěkně prošmejdí :-). Samozřejmě se nic takového nedělo! A já musím přiznat, že jsem byla ráda. O nedokonalosti úklidu při malých dětech nebylo pochyb, ale mě napadlo ještě něco jiného. Proč by vlastně „cítit se jako doma“ mělo znamenat, že si polezeme do soukromí svých šuplíků a zavřených skříní? Vždyť i v té nejužší rodině jsou některá místa v bytě osobní zónou představující tu nejhlubší intimitu, na kterou ten druhý nemá právo.

Číst dál: A buďte jako doma

Ježíšův kříž

Ukřižování je poprava starého Orientu, zpravidla hromadná, ukládaná nepřátelům a povstalcům již v prvním tisíciletí před naším letopočtem. Římané přijali ukřižování ve 3. století před Kristem, „okouzleni“ jeho pozoruhodností a exemplárností. Kříž je nástrojem kruté smrti v pomalém a bolestném umírání. Římané omezili jeho aplikaci jen na ty, kteří ohrožovali řád a stát, s výjimkou římských občanů. Jedná se o trest charakteristicky potupný, vyhrazený pro otroky, povstalce, stručně řečeno pro všechny, jimž Římané upírali postavení člověka. Tento trest byl zrušen ve 4. stol. našeho letopočtu Konstantinem, císařem obráceným na křesťanství, z úcty ke Kristovu utrpení.

Číst dál: Ježíšův kříž

Krev

Dovolte mi, abych se jako „starý mazák“ ve zdravotnictví krátce zamyslela nad nejcennější tekutinou, nad krví.

Krev koluje v cévním systému těla a plní tyto úkoly:

- roznáší ke tkáním kyslík a odvádí oxid uhličitý,

- roznáší ke tkáním živiny a odvádí zplodiny látkové přeměny,

- podílí se na obranyschopnosti organismu,

- podílí se na udržování tělesné teploty.

Číst dál: Krev

Jak ve skutečnosti vypadalo ukřižování

Velikonoce jsou neodmyslitelně spojeny s ukřižováním. V dnešní době o něm ale máme pravděpodobně zkreslené představy, ovlivněné třeba mnoha obrazy a sochami, na kterých Pán Ježíš na kříži útrpně visí, ruce probodené. Proč byl ale Pán Ježíš zrovna ukřižován a jak tato smrt probíhala z fyzického hlediska? Odpověď na tyto otázky nám možná pomůže lépe pochopit, co přesně za nás musel vytrpět.

Číst dál: Jak ve skutečnosti vypadalo ukřižování

Chyba v systému

„Můžou si za to sami, mami!“ Koukám zřejmě jak tele na nová vrata, neb mi to dcera zopakuje ještě dvakrát. V jejím věku se mi ji nedaří nasměrovat, aby změnila úhel pohledu a nevyužívala „systém“, který je zřejmě špatně nastaven. V hloubi duše ji však chápu a jsem přesvědčena, že coby dítě školou povinné bych se nechovala jinak. Snad až později na střední či spíše na vysoké škole člověk pochopí, že se učí ne kvůli známkám, ne ze strachu z potrestání nebo z vděčnosti k rodičům, ale kvůli sobě, aby využil a promítl svůj potenciál do moudrého a všeobecného rozhledu. O co vlastně jde?

Číst dál: Chyba v systému

Další informace