Aby nám bylo do zpěvu - neděle "Cantáte"

 

Čtení                    Lk 1 ,39-48a+Mt 11,25-29

Text                      Ef  5,15-20

Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří;  nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně. A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost, ale plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; píše apoštol. Apoštol nás před nemoudrým jednáním nejen varuje, ale nabízí i lepší možnost. Zve nás k životu zbudovanému na vděčnosti. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce a vždycky za všecko vzdávejte díky…  I Pán Ježíš velebí a chválí Otce  za to, že zjevuje obyčejným lidem, maličkým ve světě, tajemství Božího království. Takový život v radostné vděčnosti je požehnáním pro své okolí. Jak to ale máme udělat, aby nám bylo do zpěvu, když okolnosti života či světa moc radostné nejsou?

Marie, ona kdysi obyčejná dívka z Nazaretu, nám právem může být vzorem.  Její zkušenost je totiž skutečně modelová. To, co se událo s ní, je skrze tajemství víry otevřeno každému z nás.  Ona vírou přijala zaslíbení od Boha. Podobně – skrze víru - přichází zaslíbený Mesiáš i k nám. I my jej smíme přijmout a být vtaženi do úžasného Božího plánu se světem. A třebaže si ten její příběh nejčastěji připomínáme o Vánocích, jeho platnost je natolik univerzální, že si jej smíme a máme připomínat třeba i dnes. Každému z nás i v dnešní době platí dobrá zpráva evangelia. V Ježíši Kristu k nám přichází Boží království. Nevnucuje se a neznásilňuje silou, ale tajemnou skutečností Ducha svatého nabízí každému, kdo uvěří, vysvobození z moci zla a hříchů,  vštípení do Božího spásného díla, jež bylo v Marii počato a od té chvíle roste po celém světě.

Tak jako Marie vyslechla zaslíbení z úst anděla a pokornou vírou jej přijala, stejně tak smí vzít za své Boží zaslíbení i každý z nás. Vírou, tím, že člověk uvěří v neviditelné a spolehne se na to, co říká Bůh. Marie to říká slovy: Hle, jsem služebnice Páně, staň se mi podle Tvého slova.  Nemusíš za to platit, a dokonce ani nemusíš nejprve splnit nějaké požadavky. Prostě přijmi a nech se obdarovat. Boží království je nedostupné lidskou technikou. Nedoletíš tam kosmickou lodí a nevytrénuješ se k němu žádnou askezí. Nekoupíš si ho za žádnou cenu, ale když jej přijmeš jako Marie, když se necháš obdarovat, když uvěříš tomu, co říká Bůh – pak se i v tobě narodí novým životem Kristus, staneš se Božím dítětem, pak i do tvého života vstoupí hluboká radost.

Všichni ale víte, že přijetí Božího zaslíbení nebylo ani pro Marii tenkrát nijak jednoduché. Anděl jí pouze řekl: staneš se matkou Mesiáše, ale další okolnosti nijak neosvětlil. Marii reálně hrozilo, že ji - těhotnou  - odvrhne její snoubenec a měl dokonce právo dát ji ukamenovat. Jisté riziko s sebou nese víra dodnes. Tyto starosti a okolnosti však přebírá do své péče sám Bůh. Marie se tím nedala odradit a zve ke stejnému odevzdání i nás. Jde však za Alžbětou. Potřebuje najít spřízněnou duši, potřebuje společenství. (A anděl jí k tomu vlastně vybídl tím, že pověděl o Alžbětině nečekaném naplnění tužby.)  I z této okolnosti se nechme povzbudit k udržování společenství víry. Víra společenství potřebuje, bez společného setkávání – třeba při bohoslužbách – by  se mohlo stát ono spolehnutí na neviditelné těžkým břemenem.

Setkání s Alžbětou přináší oběma ženám zcela zvláštní povzbuzení. To, co se jim oběma stalo, je dílem Božím a plody jejich víry na vzájemné setkání radostně reagují. Alžběta prorocky žehná Marii, poznávajíc z radostného pohybu plodu ve svém životě, že tu předchůdce Mesiášův zdraví přicházejícího Pána.  Naše účast na bohoslužbách je stejně požehnanou příležitostí, jak se může Duch svatý ozvat a radostným pohnutím či prorockým povzbuzením posílit víru druhých (klidně skrze děti!).

A toho si prosím všimněme, že právě tady vytryskne v Marii onen dodnes známý chvalozpěv:  Má duše velebí Pána.  Snad právě proto nemáme opouštět společná shromáždění, že v nich Duch svatý potvrzuje i v nás to, co jsme vírou přijali a odsud pak již může vytrysknout pramen živé vody, proud chvály, zdroj onoho života v radostné vděčnosti. Právě tam, kde se mi skrze přítomnost na bohoslužbě připomíná  pozvání k Božímu království, právě tam, kde znovu a znovu slyším o dobrotě Boží a já v tom chápu, jak je i můj život obdarovaný, právě tady v místě zaslíbené Boží přítomnosti, tady tryská na povrch ona proměňující moc Boží a lidská ústa zpívají písně chval.

Biblický text zde říká něco, co my evangelíci přehlížíme: Hle, od této chvíle  budou mě blahoslavit  všechna pokolení... Lk 1,48. Marie přijímající Boží zaslíbení, Marie putující za Alžbětou, Marie chválící Boží sklonění může být pro nás trvalým vzorem k životu vděčné radosti. Pyšnou arogancí si člověk vždycky rozdupe štěstí v životě. Závistivým pomlouváním a kritizováním druhých, ukřivděnou malostí nespokojenců stejně tak člověk zadusí všechno pěkné, co by mohlo vykvést kolem něj. Zato pozvání k víře, k pochopení života jako obdarovaného vzhledem k Bohu, je požehnaná cesta, kterou smíme jít spolu s Marií, matkou Ježíšovou, s jeho apoštoly a s miliony jeho následovníků. Cesta vděčné radosti. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce a vždycky za všecko vzdávejte díky.

Proto nebuďte nemoudří a nehledejte pomíjivou radost jen v opojném nápoji, ale jako moudří lidé, lidé stvoření k obrazu Božímu, čerpejme z těchto nevyčerpatelných studnic Boží milosti tu správnou životní moudrost. Náš  svět nepotřebuje nic tak zásadně jako tuto věc. Abychom opět objevili pramen vděčnosti.  Bohatství nedělá člověka šťastnějším, hledání obdivu od druhých je pomíjivá bludička. Z víry pramenící vděčnost je požehnání pro jedince i jeho okolí.

Další informace