Miř na desítku – zamyšlení o Bibli

Miř na desítku. Ne, není to heslo mužů jdoucích na pivo do hospody nebo heslo střelců na závodech, ale téma desátého ročníku konference pro muže, která se konala opět v Třinci.

Jak a čím tedy mířit? O tom byly vedeny přednášky a následně i diskuze. Probral se opět život muže křesťana ze všech stran, ať už v soukromí či ve společnosti.

Nebudu Vám dlouze rozepisovat, co a kdo na konferenci řekl, ale co mě při těchto přednáškách napadlo.

Kam máme jako křesťané mířit? Máme mířit za Ježíšem, a abychom se do té pomyslné desítky trefili, musíme ho znát. K tomu nám slouží Bible. Stejně tak ale jako se zbraní, když s ní neumíme zacházet, tak i s Biblí, když ji neznáme a neumíme v ní číst, tak si můžeme ublížit a může nás to stát i život. Bible nám na cestě za Ježíšem pomůže. Je to právě ta kniha, na kterou mnohdy nemáme čas. Den plyne rychle jako voda a ani se nevzpamatujeme z jednoho dne a už je tu další. V neděli si pak připadáme jako vyhladovělé ovečky, které když dostanou plnou dávku krmení, tak ji stejně nedokážou strávit a je jim pouze špatně. Přitom v Bibli je, že nás Bůh vodí po zelených pastvách a tou pastvou myslí i potravu pro naši duši. Nechce, abychom hladověli a čekali na duchovní pokrm až na neděli. V dnešní době si nalháváme, že nemáme pro samé povinnosti čas na nic jiného, ani na sebe. Říkáme si čas? Jé je, kdo ho dneska má? Přitom hodně času dokážeme jen tak promrhat. Ale i v době, kdy máme času dost, se dokážeme na četbu Bible jen připravovat a pořád nic. Řekneme si: „Ano, dneska večer začnu“ a pak usneme nebo:  „Zítra ráno začnu den s Božím slovem“ a pak nestihneme ani posnídat.  Třeba ji někdy i otevřeme, ale texty v ní nám nic neříkají, protože nemáme otevřené srdce k naslouchání. Při čtení Bible nám pak už nepomáhají ani pomůcky typu Zamyšleni na každý den nebo Dobrá setba, kde je jeden nebo dva verše na každý den, abychom sice pomaleji, ale přesto četli Boží slovo.

Když jsme navíc lehce ovlivnitelní světem, netrvá dlouho a jdeme někam jinam. Můžeme spadnout do propasti jako ztracená ovečka. Bude nás Ježíš hledat jako pastýř ovečku ve známém podobenství? Pokud budeme svých špatných činů litovat, jistě nás bude hledat. On chce, abychom byli s ním, ale nemůžeme ho pokoušet do nekonečna.

Skrze Bibli nás Ježíš učí, jak být neovlivnitelní světem. Není to žádná novinka poslední doby, že se nám někteří snaží prostřednictvím e-mailů nebo článků v médiích podsunout myšlenku, že nás někdo ohrožuje. Z Bible víme, že nás Bůh vždy ochrání. Nebo se nám někdo snaží nenápadně vnutit názory a myšlenky jiných náboženství nebo filozofických směrů, přestože jsou v rozporu s Božím učením. Nerozlišujeme už špatné lidi a špatné myšlenky, máme všechny a všechno v jednom pytli. Nechávají Vás tyto věci chladnými nebo jste se již někdy přistihli, že tomu či onomu jste již uvěřili a neviděli jste prvotní varování, které je pro nás napsáno v Bibli?

Křesťané měli a mají plno nepřátel. V mnohých oblastech nemají lehký život a nejde některé věci zlehčovat nebo přecházet. Nedělejme si ale sami další nepřátele. Jeden nepřítel je pořád stejný, je to Satan, který působí i v srdcích našich nepřátel. Nedovolme mu, aby i v našich srdcích zasel nenávist a zlost vůči někomu. Ježíš chodil mezi hříšníky, žádného člověka přímo neodsuzoval a nepomlouval (možná až na příběh z chrámu, kdy se spravedlivě rozhořčil nad překupníky v chrámu, kteří si z něj udělali tržiště), pouze moudrými a vlídnými slovy upozorňoval na věci, které nebyly podle Božích pravidel. Ani když ho lidé chtěli ukřižovat, nikomu nenadával, ale prosil Otce, aby jim odpustil, neboť věděl, že nevědí, co činí. Bez poznání Ježíše si ani mnozí lidé neuvědomí špatné věci, které dělají, neznamená to ale, že bychom je měli za to odsoudit v našich srdcích. Opět poslouchejme, co nám Ježíš chce skrze Bibli říct. Jedině Bůh nás může v poslední den odsoudit nebo zachránit. My máme rovněž pouze s láskou vyučovat ostatní. Ježíš nás také přímo před tím varuje, abychom neupozorňovali na třísku v oku druhých, když ve svém oku máme trám.

Když už Bibli čteme a snažíme se jí poznávat, nenechme si od okolí nalhávat, že není pravdivá. Někteří by Bibli nejraději dali do roviny se Starými řeckými bájemi a pověstmi. Kdysi mě při jednom rozhovoru s člověkem, který studoval teologii, zarazila jedna věc, někdo jim na škole tvrdil, že Bibli nejde brát až tak vážně, že v ní není všechno pravda a že není přesná, protože byla už tolikrát přeložena a mnohdy to bylo už před mnoho lety. Není to pravda, Bibli napsali lidé vedeni Bohem a my věříme, že i při jejím překladu jim byli vedeni. Proč bychom ji jinak četli, to bychom stejně tak mohli na Bohoslužbách číst Ferdu mravence. Chraňme ji proto před těmito lidmi a zvěstujme jim pravdu. Protože Boží slovo je mocné a má stejnou váhu, ať už je zvěstováno kdekoliv a komukoliv. V Bibli není napsáno, že pro tento účel je vyhrazeno pouze určité místo.

Bible má pro nás řešení na každý den.  Každý den, který jsme na ni zapomněli nebo si na ni schválně kvůli něčemu jinému neudělali čas, nám bude chybět. Budeme zranitelní jako vojáci s neúplnou výzbrojí. Mějme proto na paměti z Bible verš 105 z knihy Žalmů 119: Světlem pro mé nohy je Tvé slovo, osvěcuje moji stezku. Pokud budeme znát Boží slovo, budeme v našich životech i správně mířit.

Další informace