Večeře Páně

LK 22:15-20

Řekl jim: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím království.“ A vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte to a rozdělte mezi sebe. Neboť vám pravím, že od této chvíle již nebudu pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“

Pak vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim se slovy: „Toto je mé tělo, které se za vás dává. To čiňte na mou památku.“ A právě tak vzal po večeři kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá.“

Jaký byl průběh Poslední večeře? I když můžeme jen těžko stanovit, jak probíhala domácí pesachová večeře v době Ježíšově, přesto uvedeme pro lepší pochopení celé situace nejstarší popis, tak jak jej udává Mišna: „V předvečer svátku Pesach, v době oběti, ať nikdo nic nejí před západem slunce. I když je chudý v Izraeli, ať nic nejí, než se uloží ke stolu. Nechť se mu dají čtyři poháry vína, byť by se muselo vzít z pokladny pro chudé.“

Dle tohoto popisu pesachová večeře začínala nalitím prvního kalicha a předsedající pronášel požehnání. Následoval předkrm, při kterém se na stůl přinášel nekvašený chléb, zelenina a omáčka. V době chrámu byl přinesen beránek. Po vypití prvního kalicha je nalit druhý kalich a následuje poučení stolujících na základě biblických textů. Tato úvodní část je zakončena zpěvem žalmů. To musíme mít na zřeteli při čtení evangelijní zprávy.

Marek uvádí: „Když byli u stolu a jedli…“ (Mk 14,18), daný překlad není přesný, protože řecký text zní: „když leželi u stolu“. Mišna poukazuje na to, že i chudí si musejí dopřát čtyři kalichy vína a po celou dobu slavení všichni stolovníci leží, jako to tehdy dělali svobodní lidé. Pití vína při Velikonocích bylo povinné, při sabatu dobrovolné.

Marek pokračuje: „ …který se mnou namáčí chléb v téže míse…“ (Mk 14,20). Jidášova zrada byla odhalena při předkrmu. Proto v tomto okamžiku mohl Jidáš opustit společenství. Při předkrmu se jedl chléb a zelenina tím způsobem, že se chléb namáčel v omáčce. Evangelista Jan jednoznačně tuto část večeře komentuje: „Jidáš přijal skývu a hned vyšel ven. Byla noc.“ (Jan 13,26-30). Apoštolové se domnívali, že Jidáš šel nakoupit potřebné věci pro právě začínající hostinu. Tento nákup v danou hodinu byl možný, také bylo obvyklé dát „finanční výpomoc“ chudým, neboť i oni mají pít čtyři kalichy vína.

Na závěr této první části Poslední večeře (předkrmu) Jan umisťuje Kristovu velekněžskou modlitbu a jeho poslední napomenutí, sem je i umístěno nové přikázání: „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás“ (Jan 15,12). Po tomto poučení následovala vlastní hostina, která měla tři části: požehnání chleba, jedení beránka a požehnání kalicha. Marek tuto část popisuje velmi prostě: „Když jedli, vzal chléb, požehnal…“ (Mk 14,22). Tato slova jsou jistým přechodem ke zprávě o ustanovení eucharistie a poukazují na probíhající večeři.

Lukáš zdůrazňuje velikonoční charakter hostiny: „Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka …“ (Lk 22,15) s poukazem na to, že beránek byl připraven a jeden během této večeře.

Ježíš bere kalich, říká děkovnou modlitbu a vyzývá apoštoly, aby si kalich mezi sebou podávali. Slova nad kalichem končí ohlášením jeho smrti, a tím nastává i obrat v příchodu Božího království: „Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží“ (Lk 22,18). Ježíš chápe chléb, který žehná a rozděluje, jako své tělo, které se vydává za vás ve smyslu zástupné oběti (Lk 22,19). Slova o významu kalicha upozorňují na novou smlouvu, která podle Ex 24,8 bude určovat nový vztah k Bohu. Krev, podobně jako tělo, se vylévá za vás jako smírná kultická oběť za mnohé (Mk 14,24). Opakování této Ježíšovy hostiny konané apoštoly a následně křesťanskými obcemi má uchovat živou Ježíšovu památku, a tím uskutečňovat jeho přítomnost a působení ve světě.

Ježíš použil nad chlebem i kalichem vysvětlujících slov, je to povinnost Židů při Pesachu poukázat na dějiny spásy. Východiskem jsou tři základní momenty: Pesach – Bůh přešel Egyptem, Maca – připomínka many na poušti (nekvašené chleby při východu z Egypta) a Maror – hořké byliny poukazují na trpký život Izraele v otroctví. Tyto prvky používá i apoštol Pavel: „Vy jste teď nové těsto“, „Náš velikonoční beránek je již obětován.“ Kristus do tohoto kontextu vkládá ustanovení nové smlouvy, neboť on je tou smlouvou, protože jednou provždy ve své osobě ustanovuje spojení člověka s Bohem: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá“ (Lk 22,20). Kristus je tou cestou, která nás spojuje s Otcem, proto je v jeho osobě obsaženo tajemství smlouvy, kterou dává při Poslední večeři apoštolům jako nejvyšší dar a poklad. Účast na Kristově chlebě a kalichu znamená vstoupit do jeho oběti, učinit ze svého života oběť pro druhé.

Závěr Poslední večeře je charakterizován několika slovy: „Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivovou horu.“ (Mk 14,26). Tímto chvalozpěvem je několik žalmů, které patří do druhé části takzvaného Halelu, zpívají se po nalití posledního (čtvrtého) rituálního kalicha. 

Poslední večeře představuje na jedné straně ukončení všech hostin v životě Ježíše z Nazaretu, zároveň však znamená nový začátek. Předjímá společenství učedníků u stolu po jeho smrti a také hostiny na konci času v Božím království. Ježíšova večeře je jednak poslední, zároveň však i první. Při Poslední večeři předsedal hostině historický Ježíš, při slavení Večeře Páně jí „předsedá“ oslavený Kristus.

Pavel Kopeček

Další informace