Pár hodin ve vlaku

Ačkoli se zdá, že jsme před Vánoci zavaleni komercí, stále častěji se objevují i výzvy, aby se lidé místo toho raději zamysleli, přemýšleli, zastavili, bilancovali, mysleli na druhé, setkávali se s nimi, byli velkorysí. Faktem však je, že i když to zní lákavě, nemáme na to čas.

Kde bychom to taky v době adventu stihli, když uklízíme, pečeme, vyrábíme, vymýšlíme, sháníme dárky a zmítáme se mezi povinnými vánočními koncerty, dětskými besídkami a charitativními akcemi. Kdy jsme naposledy přemýšleli? Kdy jsme si naposledy s někým pořádně popovídali? Měli bychom, nebo nám to NĚKDO připomene.

Je pondělí odpoledne, zhruba půl třetí. Můj kamarád nasedá v Praze do vlaku směr Ostrava. Cestující vytahují časopisy, čtečky, tablety, notebooky, chytré telefony a do uší si většinou vrazí sluchátka. Jízda touto trasou je v době rvoucí se konkurence čirou radostí. Normálně by trvala zhruba tři hodiny. Je však počátek prosince a republiku ochromuje a ohromuje ledovka. Zastavují se i vlaky a nevypadá to, že by se měly za pár minut rozjet. Cestující čekají a čekají, elektronika se časem a chladem vybíjí (k vzteku!), časopis je přečten. Co se dá v takové situaci dělat?

Je například fajn rozhlédnout se kolem a v klidu si popovídat s lidmi kolem nás. Třeba se dozvíme něco milého, povzbuzujícího, třeba můžeme někoho potěšit a vyslechnout my. Všimněme si, kolik lidí dnes při párminutovém čekání automaticky vytahuje mobily. Není ale lepší rozhovor s ŽIVÝM člověkem?

Nebo můžeme přemýšlet. O tom, čím jsme, kam jdeme, jaké pro nás byly minulé měsíce, co chceme zlepšit, změnit, co se povedlo a co ne. Prostě jen tak civět do prázdna a soustředit se na vlastní myšlenky.

Kamarád dojel do cíle své cesty po několika přestupech za 26 hodin (ne, není to překlep). Stihl vyfotografovat nádherné a zajímavé snímky. Jak byste hodiny ve vlaku strávili vy? A nejde je strávit něčím bohulibým i přesto, že nás zrovna nezastaví rozmar počasí?

Další informace