Děťátko se narodilo

1/ Když na světě smutno bylo, že už lásky není, děťátko se narodilo lidem k potěšení.

Ref: Do jeslí je vložila plénkami obvinula, do jeslí je položila matka Maria

2/ Když na světě lidem zbylo bez naděje zoufat, děťátko se narodilo, aby mohli doufat.

3/Když na světě v Boží dílo dávno víra zbledla, děťátko se narodilo, růžička nám vzkvetla.

4/A když světu zazářilo světlo v noční chvíli, děťátko se narodilo, vítej, Pane milý.

Možná, že nejvíc právě za chladných a dlouhých zimních večerů doléhá na nás smutek, „že už lásky není“…. Jsme obklopeni pohodlím, vší možnou technikou, můžeme si dovolit svobodně cestovat, brouzdat po internetu a získávat nepřeberné množství donedávna vzdálených informací. A navzdory tomu pociťujeme, jak z toho všeho dýchá jen chlad. Vlastnění hmotných věcí a ovládání technických vymožeností nenaplňuje pokojem a dlouhodobě neuspokojuje. Náš svět je zmítán podivně nestálou vrtkavostí peněžních toků. A možná i ten zatvrzelý materialista si s lítostí v hloubi duše posteskne, že by bylo krásné, kdybychom ještě mohli věřit, že budoucnost světa spěje nějak k dobrému (Božímu) cíli. V tomto světě je tak málo opravdové lásky, skutečné radosti a čím dál těžší je nalézt smysl života.

A přece podvědomě nebo naopak i vědomě potlačována, doutná v každém lidském srdci touha, žízeň, či naděje po něčem jiném. Kdesi v hloubce chápání života tušíme, že to takhle bezsmyslně, prázdně, technokraticky nemůže skončit. Že musí něco přijít, že se už, už musí někde zablýsknout na lepší časy. Že do toho našeho potemnělého světa zazáří odněkud světlo teplé a hřejivé jako oheň z domácího krbu. Že přijde konečně někdo, kdo nám dá zakusit opravdu dobrých věcí.

Vánoce v nás tuto naději živí. Jestli ji nenacházíte, jestli je pro vás zastřena povrchností vánočních ozdob a trapnou vlezlostí kupeckých reklam, nezoufejte a hledejte! Naděje, která vstoupila do světa s narozením betlémského dítěte, může být tím, co hledáte. Má v sobě teplo lásky, tajemnou a nezničitelnou Boží moc, a bez uzardění slibuje pravou radost všemu lidu.

Hledejte ale pravý zdroj této naděje. Nejpůvodnější jádro této touhy a očekávání, je v prorockých zaslíbeních o příchodu Mesiáše. S překvapením zjistíte, že za jejím rozšířením nestojí od počátku velké peníze ani vlivné a po moci prahnoucí lidské klany. Starodávná proroctví se naplnila v určitý čas, když prostá dívka Marie přijala Slovo od Boha. A velikou radost pro všechen lid pak vyhlásili andělé (v čase, který od té chvíle máme za základ našeho letopočtu): Vám se narodil Spasitel! Přišel mezi vás Někdo nezatížený lidským selhání. Z nadzemské slávy přišel do lidských starostí, smutků a úzkostí Ten, kdo vládne plností pokoje a mocí lásky. Sestoupil ze slávy nebe a lidsky se narodil jako dítě do chudoby betlémské stáje.

Jako první tenkrát uvěřili té andělské novině prostí pastýři a pak skutečně našli Spasitele a vrátili se s radostí velikou. Tak i vy se můžete přidat k rostoucímu zástupu těch, kdo tuto zvěst přijali a svého Spasitele vítají. Srdečně Vás zveme ke všem adventníma vánočním shromážděním, k hledání i ochutnání toho, co je zaslíbeno „pro všechen lid“ Lk 2,10. Zkusme pozorně naslouchat a nebojme se poctivě o tom všem rozvažovat. Otevřme této vánoční zvěsti a zvěstované naději dveře. To hluboké naplnění pravou radostí, to setkání se smyslem života, to nejde koupit za žádné peníze. Dokonce snad nejde ani tak moc o to, jestli sami sebe považujete za „lidi dobré vůle“, tedy za lidi výrazných morálních kvalit. Vánoce svědčí o tom, že se světu otevírá slavná naděje díky tomu, že „Bůh v nich má zalíbení“. Tzn. Ten nejvyšší to s námi myslí opravdu dobře. Sám nám vychází vstříc. Dovolíme mu, aby tu tajnou touhu zaplavil vánoční radostí?

Další informace