Předvolební bubáci

Blíží se další volby, politici nám opět slibují a taky nás straší.

Jedním z témat, které bylo v minulých volbách používané spíš extrémními stranami a nyní i těmi solidnějšími, jsou muslimové, a to muslimové jako hrozba pro naši českou kulturu.

Co a jak ale chceme chránit?

Tím, že se k nám kdysi dávno vypravili věrozvěstové Cyril a Metoděj, jsme dostali šanci na jiný vývoj v naši zemi v návaznosti na křesťanské hodnoty. Přestože mnozí lidé nemají rádi křesťany a mnozí šťouralové pořád připomínají temnější části historie (upalování čarodějnic, křižácké války), neuvědomují si, že za vším zlým musí hledat lidi, ne Boha. Díky křesťanské víře máme dána všechna základní pravidla, od kterých se ta další dále odvíjí. Víru v Boha ale naše země postupně ztrácí. Lidé nevěří v toho, díky kterému se máme v naší zemi dobře.

Proto se opět ptám: „Co a jak chceme chránit?“. Vždyť naši kulturu si už ničíme sami. Pitím alkoholu, kdy od osmnácti let můžeme pít, jak se nám zlíbí. Kouřením na veřejnosti. Drogami, které se dají lehce sehnat. Neomezenou pornografií na internetu. Hracími automaty a hazardem, kdy opět od osmnácti let můžeme hrát, až přijdeme o všechny peníze. V našich vztazích stavíme tradiční pojetí rodiny na druhou kolej. Mnoho párů žije takzvaně na hromádce, protože nechtějí mít větší závazky. Uznáváme homosexuální svazky. Zlehčujeme rodičovství, kdy si od dítěte můžeme pomoci pilulkou jako od nějaké nemoci. Odkládáme děti do baby boxů nebo do kojeneckých ústavů jako nepotřebné věci. Přebíráme východní filozofie bez zamyšlení nad dopadem na naše životy. Takto bych mohl pokračovat dál a dál.

Nestrašme se tedy muslimy, jsou tu mnohem aktuálnější problémy, které nezmizí samy o sobě. Bez Boha a neřešením aktuálních problémů v našich životech si svoji kulturu zničíme sami.

Nebojte se muslimů. Ježíš nechce, abychom se nenáviděli. Říká: „Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují.“ (Lk 6,27-28). Jinde nám přislibuje pomoc: „Vždyť Bůh řekl: ‚Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.‘ Proto smíme říkat s důvěrou: ‚Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?“ (Žd 13, 5-6).

Jedině když ho budeme mít na prvním místě a když budeme svými životy ukazovat na něj, můžeme ubránit naše křesťanské hodnoty, které patří do naší kultury, před okolním světem. On nám v tom pomůže. Když se navzájem budeme přijímat s láskou, pak můžeme dopomáhat lidem kolem nás ke změně. Jako křesťané nemáme mít v sobě nenávist. Nenávist nikoho k Bohu nepřivede. Jak můžeme mluvit o milujícím Bohu, když máme v srdci nenávist?

Mnoho křesťanů ve světě umírá pro svoji víru, nezapomněli, v koho věří. Děkujme za ně Bohu, že nám dávají příklad, že se nemáme bát i zemřít pro víru.

Hledejme tedy otázky, co můžeme udělat pro oslavu Boha, ne čím se strašit.

Další informace