Adventní ohlédnutí

Pro někoho je čas adventní časem odpočinku a zklidnění (jakkoli se to zdá být nereálné), pro jiného čas shonu, úklidů a nákupů. Pro mne znamená advent bilancování. Jak se tak nenápadně blíží nezvratný konec roku, přepadají mě často otázky jako třeba: „Zvládla jsem letos všechno, jak jsem chtěla?“, „Byl ten rok více smutný, nebo spíše veselý?“, „Byla jsem věrná Bohu, nebo jsem si zase dělala, co jsem chtěla?“, „Budovala jsem vztahy s druhými, jak jsem si předsevzala na začátku roku?“ atd. A někdy mám z toho všeho uplynulého velkou radost, a pak si zase vzpomenu, že se vlastně stala ta či ona nepříjemná věc…

Ale teď se dívám na „můj“ rok 2008. A když si přemítám zlé i dobré situace, hledám v nich Boží vedení, docházím k jedinému prostému slovíčku: VDĚČNOST.

Před rokem, v prosinci, jsem poprvé zažívala, co to je mít zkouškové období hned na dvou vysokých školách. Nevěděla jsem zrovna, kde mi hlava stojí, když přišla smutná zpráva od rodiny na Slovensku, že umřel dědeček. Místo atmosféry školního stresu tady najednou byla atmosféra ticha a slz. Nějak, teď už vím, že s Boží pomocí, jsme zvládli pohřeb a rozhodli se, že Vánoce strávíme s babičkou na Slovensku. Byly zvláštní… Sotva jsme se vrátili z vánočního pobytu u babičky, zavolala nám druhá babička, tentokrát z Česka, že její manžel, dědeček, který nám zůstal, je v nemocnici. Zase se nám sevřely žaludky při uvědomění si pomíjivosti života. Také druhého dědečka si na začátku roku Pán odvolal. Opět ta atmosféra, opět smutní lidé… A tak byla má studijní pozornost zase na nějakou dobu rozptýlena. Najednou toho bylo na mě trochu moc. Jakmile se dostavily menší studijní neúspěchy, měla jsem sto chutí to vzdát, ale pak mě napadlo, že u Boha je možné všechno… On mě neskutečně podpíral a dával sílu se dál učit i zvládat rodinnou situaci. Pán mi pomohl zvládnout zkouškové období a já se vrhla do dalšího semestru.

Pomalu se blížilo léto a já, místo abych byla Pánu vděčná a byla Mu na oplátku poslušná, začala jsem si, jako už mnohokrát, žít po svém. Neměla jsem problém bavit se, poznávat nové lidi a flirtovat s klukama. Na Boha nebyl čas, potřeby ve sboru byly lhostejné, zato svět lákal. Pán musel být zklamaný, že žiju, jakoby On neexistoval. Ale dobře to vyřešil. Připravil mi lekci, kdy jsem byla velmi zklamaná ze sebe i ze „světa“, a zároveň mi dal velké povzbuzení do dalšího duchovního boje. Tohoto povzbuzení se mi dostalo na modlitební konferenci za Východní Evropu v Maďarsku. Sdílení se s Božími služebníky z Polska, Slovenska, Maďarska, Litvy, Moldávie, Ukrajiny, Rumunska, atd. bylo úžasné. Najednou jsem viděla, že ti věrní a nadšení lidé jsou ochotni pracovat na Božím díle v podmínkách mnohdy horších, než máme my v České Republice. Zároveň zde bylo možno slyšet mnoho cenných přednášek a zažít intenzivní modlitební chvíle. Pán zde opravdu pracoval s mým srdcem a charakterem.

Jak vidíte, mám za co být vděčná. Když jsem měla trápení, Pán mě povzbudil. Když jsem na Něj zapomněla, dal mi lekci a povzbuzení. Zároveň žasnu, jak dobře měl všechno naplánované. Opravdu Ti, Pane, z celého srdce děkuji! A vás, bratři a sestry, vyzývám k bilancování. Často si až při ohlédnutí zpět uvědomíme, že v událostech, které jsme prožili, bylo Boží vedení.

Další informace