Úloha církve v dnešní společnosti

Nedávno jsme se ve škole v diskuzním semináři dostali i k tématu úlohy církve v dnešním světě. O názory mých spolužáků, asi patnácti studentů vysoké školy, ve velké většině ateistů či agnostiků (jak je to v naší republice poměrně běžné), bych se s vámi chtěla podělit, protože mi připadaly podnětné a zajímavé. Už jen z toho důvodu, že od mladých lidí byste mohli očekávat spíš jiné nápady.

Mí spolužáci se domnívají, že církev zastává nebo by měla zastávat v dnešním světě významnou úlohu, a to jakéhosi ochránce morálky, práva či spravedlnosti. K bezpráví by se měla jasně a nahlas vyjádřit. Stejně tak by měla říct své názory i k celospolečenským tématům – nejen k těm, na kterých má zájem, ale i k věcem, které aktuálně hýbou světem či republikou. Očekávají tedy, že pokud se někde bude odehrávat genocida či se na severu Čech rozpoutá vlna násilí, církevní představitelé si svůj názor na tato témata nenechají pro sebe. Ačkoli je jejich názor jistě předvídatelný (odsouzení násilí, teze o tom, že všichni lidé jsou si rovni a mají stejná práva), přesto doufají, že jej i tak uslyší. Podle názoru mých spolužáků se ale církev naopak uzavírá před světem a není vidět.

Pokud někdy spolužáci slyší přenos bohoslužeb z médií, připadá jim, že církev se vyjadřuje k nezajímavým tématům, odpovídá na otázky, které si nikdo neklade a nemá potenciál zaujmout. Je jasné, že pro křesťana bude výklad Starého Zákona zajímavější a čitelnější než pro ateistu, přesto by ale uvítali, kdyby církev, pokud už se v médiích chce prezentovat navenek, hovořila o aktuálních a zajímavých otázkách či problémech, namátkou třeba o úloze rodiny.

Spolužáci se také domnívají, že církev by se měla více zapojit do humanitárních aktivit. Na námitku, že charity a misie odvádějí spoustu práce, odpovídali, že to je možné, ale že o tom není ani slyšet, ani to není vidět. Církev by prý měla umět lépe svou činnost prodat. Je pravdou, že nejznámější humanitární organizace (ADRA, Člověk v tísni) nejsou ze své podstaty křesťanské, ale světské, a o činnosti různých křesťanských charit a diakonií běžný občan příliš neví (pomiňme teď poměrně specifickou oblast Slezska, kde je velmi aktivní Slezská diakonie). Je možné namítnout, že v tom případě naplňujeme biblický verš „ať tvá levá ruka neví, co dělá pravá,“ pak však vzniká problém, že si veřejnost myslí, že opravdu neděláme nic a k případným aktivitám (humanitární či materiální pomoc) se nemůže připojit, ani kdyby chtěla.

Jistě jde argumentovat, že biblicky je primární úlohou církve roznáška evangelia, a ne odsuzování násilností prostřednictvím médií nebo humanitární sběr šatstva od občanů města. Vše ale souvisí se vším. Pokud lidé uslyší hlas křesťanů z rádia a uvidí je na nádraží rozlévat polévku bezdomovcům, pak možná budou ochotnější i k slyšení radostné zvěsti.

Další informace