Tým

„Dovršte mou radost a buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.“ Filipským 2, 2-4

Je právě 20. února 1998. V japonském Naganu probíhá zimní olympiáda. Proti sobě stojí mužstva Kanady a České republiky a na pořadu jsou samostatné nájezdy. Čeští hráči na střídačce stojí na nohou a český národ s nimi. Celou svoji touhu, jednotu, obětavost, bojovnost a nasazení vyjadřují spontánním gestem, které stejně jako celkové vítězství našeho týmu nesmazatelně vstoupilo do dějin světového sportu.

Návrat našich hokejistů, spanilá jízda Prahou, oslavy na Václavském náměstí, výroky typu „Hašek na Hrad“, to vše bylo důsledkem vítězství na „turnaji století“. Nevyhrála Kanada s hvězdami z NHL, nevyhrálo ani Rusko s vypilovanou taktikou, ale vyhrál tým, který hrává se lvíčkem na prsou, tým ČR. Proč? Odborníci i laici se shodují v jednoduché odpovědi: „Protože Češi fungovali jako tým.“ Co to ale znamená? Jaké jsou aspekty fungujícího týmu?

Tak především je třeba mít motiv, čili společný cíl.V tomto případě to byla zlatá olympijská medaile, tentokrát o to cennější, že se kvůli olympiádě poprvé v historii přerušila nejprestižnější hokejová liga na světě – NHL. To aby hráči zámořských celků mohli posílit své národní výběry v bojích o medaile. Čili motiv nanejvýš inspirující.

Dalším aspektem dobrého týmu je pokora. Pokora se ve sportovním kolektivu projevuje především ochotou každého jednotlivce podřídit se zájmu celku a maximálně respektovat okamžité potřeby mužstva a pokyny trenéra pro dosažení společného cíle. Navenek se taková pokora občas odhalí v rozhovorech pro média, kdy se hráči odmítají bavit na téma osobních statistik a úspěchů, a občas podotknou: „Hlavně ať se daří týmu“.

Třetím aspektem je určitě SRDCE.  Do tohoto pojmu lze zahrnout bojovnost, nasazení a obětavost. Bez srdce se prostě velké turnaje vyhrát nedají. Některé osobnosti jsou rození srdcaři, jiní se dokáží ve správnou chvíli vyhecovat. A od toho je tu také TRENÉR, který je čtvrtým aspektem fungujícího týmu. Mohlo by se zdát, že je poněkud mimo hru, že jen obchází střídačku, nervózně přežvykuje, občas někoho seřve, nadává rozhodčím a mává rukama. Ale chyba lávky. Trenér je ten, kdo vybírá hráče do týmu. Často se vykládá o tom, jaká je to alchymie, poskládat útoky, vybrat vhodné obránce a vůbec sladit a nemotivovat mužstvo během krátkého času před turnajem a v jeho průběhu. Trenér posílá hráče na led, určuje sestavu, vybírá hráče i gólmana na samostatné nájezdy. Promlouvá v šatně k hráčům o přestávkách mezi třetinami, je nucen rychle měnit taktiku, když se nedaří atd. Čili trenér je osoba, která je nedílnou součástí týmu, jehož hlava je na špalku a padá zpravidla jako první v případě neúspěchu. Ovšem i sebelepší trenér je bez hráčů – srdcařů jako puška bez nábojů.

Pátým aspektem je ŠTĚSTÍ. My křesťané o tom možná neradi slyšíme, že by za něco mohlo nějaké štěstí. Ale jak jinak nazvat situace, kdy se třeba puk naprosto neočekávaně odrazí od mantinelu rovnou ke hráči stojícímu před odkrytou bránou? Možná vám zde bude chybět nějaký ten hokejový um, prostě samotná úroveň dovednosti s kotoučem, hokejkou a bruslemi. Ano, ještě tak před třiceti lety by dovednost mohla být mezi předními aspekty fungujícího týmu. Ovšem v poslední době se výkonnost hráčů natolik vyrovnala a dovednostní rozdíly jsou tak nepatrné, že na světové úrovni již tento aspekt ustupuje do pozadí před výše zmíněnými. Navíc, historie dává za pravdu, že právě srdce a pokora předčí jakékoliv dovednosti, zvláště pokud jde o tak velké turnaje, jako jsou olympiáda, nebo mistovství světa.

V čem může být takový příklad fungujícího týmu od ledové hry pro nás křesťany, církve a sbory inspirující? Tak co třeba CÍL, jako první aspekt? Nechme promluvit Boží slovo, 1. Petrův, 8: „A tak docházíte cíle víry, spasení duší.“ Jelikož Bohu záleží na spasení lidí, rovněž i nám na tom má záležet. A nejen na našem vlastním spasení, nýbrž i na ostatních. A to tu máme hned druhý aspekt – POKORA. Jestliže nám jde o spásu lidí, tak jako Bohu, buďme pokorní k zájmu církve jako celku, jehož hlavou je Kristus. Dávejme k dispozici své duchovní dary, nespoléhejme jen na „hvězdné osobnosti“. Bůh nechce jen elitní sólisty, Bůh chce fungující týmy, neboť žeň je veliká a dělníků málo. A co naše SRDCE? Jsme ochotni „rvát“ se pro Krista? Obětovat své pohodlí, nasadit všechny síly? Vymýšlet raději způsoby, jak by to šlo, než hledat deset výmluv, proč to nejde? Vždyť máme toho nejlepšího TRENÉRA v osobě Ježíše. Kdo je s ním, je ve vítězném týmu! A Ježíš má pro každého místo, každého si chce použít, mě i tebe. Nepotřebujem žádné zvláštní dovednosti, jen číst Boží slovo, brát Jeho výzvy vážně a podle nich s důvěrou jednat. Navíc nemusíme spoléhat na štěstí, které je vrtkavé a nestálé. Naopak, máme neviditelného, ale stálého a spolehlivého Ducha svatého – přímluvce a ochránce nás křesťanů. 

Nuže každý jsme články týmu. Jděme tedy společně za cílem, s pokorou a bojovným srdcem, odhodlaní plnit pokyny Trenéra. Fungující tým je předpokladem dobrých výsledků i na poli nesení evangelia!

Další informace