Prof. Mgr. Naše dítě, PhD.

Dokáže nás něco naučit někdo, kdo nemá před jménem i za jménem tituly? Někdo, kdo je mladší než my? Někdo, o němž bychom řekli, že podle našich měřítek neví o životě vůbec nic?

Chceme jít s Kristýnkou do obchodu. Dveře od bytu jsou už otevřené, ale já jsem zapomněla něco v kuchyni. Zrovna když otevírám špajz, zaslechnu, že se sousedi z vedlejšího bytu chystají vylézt na chodbu. První, co mě napadne, je přiskočit k našim dveřím a zavřít je dřív, než stihnou vylézt. Soused totiž většinou nepatří k nejstřízlivějším a na jeho divné řeči ani při nejlepší vůli nejde reagovat.

Dřív, než nápad uskutečním, vykoukne na chodbu Kristýnka a jen co se sousedovic dveře otevřou, nahlas pozdraví: „Dobrý den!“ Nezbývá mi než vylézt za ní a pozdrav zopakovat. Měla jsem pravdu, soused opět nejde jistým krokem. Ale na pozdrav odpoví. Za ním vyleze jeho manželka. Ta upito nemá. Radostně se na mě podívá, prohodí něco ke Kristýnce a pak začne vykládat směrem ke mně. O počasí, o dětech, o vnucích… Chápu. Zřejmě si potřebovala popovídat.S manželem asi dnes moc řečí neudělala. Loučím se s ní v dobré náladě. Pomohla jsem totiž zlepšit náladu i sousedce.

Za pár dnů jsme u rodičů. Také zrovna vycházíme z bytu. Je slyšet, jak se otevírají vchodové dveře a někdo vstupuje do domu. Zatím je pro nás schovaný. Kdo to asi bude? Až vyleze na schody a uvidím ho, pozdravím. A kdyby slezl dolů pro něco do sklepa, ani bych vlastně zdravit nemusela. Podobnými úvahami se ale Kristýnka nezabývá. I když vůbec netuší, kdo je pod schody, slyší ho. A tak pozdraví: „Dobrý den!“ „Dobrý den,“ odpoví starší sousedka. Proč mě vůbec napadlo, že by mohla slézt do sklepa? Vždyť není špatné prohodit pár slov se sousedy…

Jaký je náš postoj vůči našim bratrům a sestrám, známým, sousedům, spolupracovníkům? Vyhýbáme se setkání? Bojíme se? Stydíme? Nechceme odpustit? Jsou nám nesympatičtí? Nemáme si s nimi co říct? Buďme jako děti. Neuhýbají, nekombinují, nehodnotí, nemají předsudky. Měli bychom si z nich vzít příklad.

Další informace