Na co se tento týden těším?

Je tomu už poměrně dávno, leč myšlenka přetrvává. Minulé léto jsem měla redaktorskou praxi v jednom ostravském týdeníku. Jako nejmladšímu, stále ještě nadšenému a dobře využitelnému členovi redakce mi byly často přiděleny ty méně vděčné úkoly. Ankety. Týden co týden jsem vyrážela do centra města s diktafonem, fotoaparátem a odhodlaným výrazem. Ostřížím zrakem jsem vytipovávala oběti, které jsem pak zastavovala a kladla jim dotazy. Někteří si mě ani nevšimli, jiní prý spěchali, další se ochotně rozmluvili (Až příště potkáte na ulici člověka, který vypadá jako novinář a chce si povídat, prosím, zastavte se. Ti lidé vás vážně potřebují a jsou moc zoufalí, když jim utečete).

Kromě anket, které souvisely s tématem a každý týden se měnily, jsme měli jednu stálou anketu. Jmenovala se „Na co se tento týden těším“. Respondent neměl na práci nic jednoduššího, než vybavit si, co příjemného ho další týden čeká.

Překvapily mě proto dvě věci. Ti, které jsem zastavila, často dlouho přemýšleli. I když jsem jim několikrát říkala, že stačí drobnost, úplná maličkost, na kterou by se mohli těšit, po chvíli váhání ze sebe vypravili: „No… já nevím… může být to, že mi přijede rodina a všichni se sejdeme?“ nebo „No, já toho moc nemám… skončí mi škola. Tak se sejdeme s kamarády a půjdeme na bazén. Konečně si odpočinu.“ A já je povzbuzovala: „Samozřejmě může být to, co jste řekl. To úplně stačí.“ A v duchu jsem si říkala: proč by to nestačilo? To je málo, že se sejde celá rodina? Že si člověk po studiu odpočine? Nebo nám to nestačí? Je to tak nevýznamná věc? Máme důvod k těšení, jen když nás čeká dovolená u moře nebo povýšení v práci?

Další kategorie byla ještě pesimističtější. „Slečno, já se nemám na co těšit. Jsem v důchodu.“ „Na nic se netěším, mám ještě zkouškového období.“ „Nemám nic v životě, na

co bych se mohl těšit.“ Takových lidí mi bylo líto. Neuvědomili si, že se můžou těšit i na zdánlivě běžné malé věci nebo opravdu nemají ani to? Jak potom mohou v životě fungovat?

Připadají nám milé maličkosti v našem životě tak bezvýznamné, že bychom také řekli, jak se na nic netěšíme? A pokud si myslíme, že se opravdu nemáme na co těšit, ani na ty malé věci, nejsme moc nároční? Častokrát stačí promyslet si, co by nám udělalo radost. Řada (tabulka) čokolády po práci? Puštěné CD s našimi oblíbenými písněmi? Nová kniha? Návštěva nebo telefon s přítelem?

Popřemýšlejte, co vám udělá radost tento týden. A další. A další. Hned vám bude líp. A až vás potom na ulici potká někdo s tímto dotazem, aspoň budete připraveni.

Další informace