Ježíš - z mála činí mnoho

„Nechal tedy zástup posadit na zem, vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali. Ti je pak předložili zástupu. Bylo tam tehdy okolo čtyř tisíc lidí.“

Když jsem si dočetla text z Markova evangelia osmé kapitoly o tom, jak Pán Ježíš nasytil čtyřtisícový zástup, listovala jsem o pár kapitol zpět, a našla pasáž, kde Pán Ježíš velmi podobným způsobem nasytil pětitisícový zástup. Je na místě konstatovat, že z mála, tedy pár chlebů a ryb, učinil hody.

Musela jsem se zamyslet, jak by se v dnešní době dalo říci, že Kristus stále činí z mála mnoho. A napadlo mne hned několik příkladů z praktického života. Je jich určitě více a dalo by se o tom psát víc než jen pár řádků.

Jedním z nich jsou desátky. Kdo z vás daruje sboru desetinu toho, co měsíčně přijímá, ví, že mu tyto peníze nikdy nechybí. Někteří toto nazývají nevysvětlitelnou záhadou, protože to málo, co mohou dát, nejenže prospěje celému sboru a je k velkému všeobecnému užitku, ale oni sami toto málo nijak zvlášť nepociťují ve svém životním standardu. Jako by Boží požehnání díky tomuto daru církvi, tedy tělu Kristově, množilo peníze, či pomáhalo hospodaření křesťanské domácnosti. Musím podotknout, že tohle není výdělečná aktivita, tak prosím všechny podnikatele, kteří si tohle někdy přečtou, že velkou roli v tomto rozhodnutí hraje i postoj srdce J.

Dalším příkladem, který mi hned přišel na mysl, jsou služebníci. V Božích očích malí lidé, kteří vezmou do hrsti svou malou dávku odvahy a rozhodnutí, předloží to před Krista a výsledkem bývají desítky, či stovky znovuzrozených lidí, kteří jsou ochotni sloužit dál. Například misionáři, nebo evangelisté, kazatelé, či pracovníci s mladými lidmi a teologové. Na tomto příkladu je ale zvláštní jedna věc. Spousta těchto služebníků nevidí výsledky jejich práce a až další generace, která po nich následuje, toto ovoce sbírá. Čím to? Nevím, je to asi další záhada Boží výchovy svých dětí. Pojí se mi ale s tímto příkladem jeden misijní příběh, z šedesátých let 20. století. Byl to příběh pěti mužů, misionářů, kteří vzali své ženy a děti do Ekvádorské džungle s rozhodnutím přivést ke Kristu divoký indiánský národ Auků. Nepovedlo se jim to, byli těmito divochy krutě popraveni. Povedlo se to ale jejich manželkám a dětem. Ženám, které v mnoha kulturách slouží pouze k plození dětí, ženám, které nejsou možná tak silné, aby stavěly vory na vodu a plavily se, nebo stavěly v džungli chýše. Díky ženám a jejich laskavému, pomalejšímu a trpělivějšímu přístupu a také díky zákonů těchto Auků, že oni ženy ani děti nepopravují, mohl tento národ pochopit, že vraždění lidí není dobré a že se to nelíbí Stvořiteli tohoto světa. Také se mohli dozvědět o tom, že existuje láska, Ježíš Kristus, který ji ztělesňuje a Království nebeské, do kterého mají i oni přístup díky milosti Boží.

V Římanům 6,19-23 píše apoštol Pavel o tom, jak mohou služebníci hříchu, kteří doslova otročí pro své svévolné chování, kterého potom stejně litují, svůj život rapidně změnit. Jak je to možné? Co je přesvědčí? Kristus. Jeho láska, jeho dávka odvahy měnit svět, jeho rozhodnutí zemřít a mnozí můžou být ještě dnes zachráněni před věčnou smrtí.

Když se pořádně podíváte na ty oba texty, popisující nasycení tisíců, které jsou jak v Markově, tak v Matoušově evangeliu, dočtete se, že Krista k tomuto činu, učinit z mála mnoho, vede lítost. Lítost nad tím, že ho lidé tak srdečně následují a moc je nezajímá, co budou jíst. Ano, jsme to my lidé, kteří byli motivací pro Boha, zachránit nejen svůj vyvolený židovský národ, ale celou lidskou rasu, každý kmen a každý národ na této planetě. A lidé můžou i dnes díky Kristově moci činit velké věci z těch malých.

Amen

Další informace