Tajemný Ježíš

„Zanedlouho mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte." Někteří z jeho učedníků si mezi sebou řekli: "Co znamenají slova `zanedlouho mě nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte´ a `odcházím k Otci´?" Říkali: "Co znamená ono: zanedlouho? Nevíme, o čem mluví." Ježíš poznal, že se ho chtějí otázat, a řekl jim: "Dohadujete se mezi sebou o tom, že jsem řekl: Zanedlouho mě nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte? Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; vy se budete rmoutit, ale váš zármutek se promění v radost. Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk. I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme. V onen den se mě nebudete již na nic ptát.“ Jan 16:16-23a 

Radost a smutek, naděje a beznaděj… - to jsou věci, které neustále doprovází naše životy. Myslím si, že nejinak tomu bylo i ve chvíli, kdy Ježíš hovořil se svými učedníky. Bezpochyby také v nich vzbudila tato Ježíšova slova hluboké emoce. Byla to opravdu tajemná slova, plná hádanek a jinotajů. „Zanedlouho mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte." Právě proto se učedníci ptali: "Co znamená ono: zanedlouho?“ Právě proto nakonec také konstatovali: „Nevíme, o čem mluví."

To, co rádi prožíváme, je radost. Radost totiž rozjasňuje naši duši, způsobuje v nás chuť žít… ale z druhé strany k radosti nemůžeme člověka žádným způsobem přinutit. V životě každého člověka (i hluboce věřícího křesťana) se totiž objevují takové chvíle, kdy nemáme chuť těšit se. Příčiny můžou být různé. Může to být nějaké neštěstí, které se nás bytostně dotkne, může to být i ztráta blízkého člověka… Může to však být i bolest, kterou nám způsobil někdo jiný svým chováním nebo slovem.

Takové pocity jsou dobře viditelné např. v Žalmu 42, kde jeho autor napsal: „Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci… Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí… promlouvám k Bohu, své skále: "Proč na mě zapomínáš, proč musím chodit zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?" Smrtelnou ranou mým kostem jsou protivníci, kteří mě tupí…“

Slova, o kterých nyní uvažujeme, jsou součástí Ježíšova proslovu na rozloučení, jenž zazněl u poslední večeře, kterou Ježíš strávil se svými učedníky. Velice dobře věděl, že se blíží právě ta chvíle, kdy smutek a vnitřní utrpení budou doslova součástí života jeho učedníků. Proto je chtěl na tento čas alespoň trochu připravit a proto jim také řekl: „Zanedlouho mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte. Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat…“

Je úžasné, že právě na takové chvíle nás chce Ježíš připravit. On touží, abychom je statečně snášeli. Touží, abychom žili přesvědčeni, že všechno, co prožíváme, má svůj hlubší smysl. Zřejmě také proto zaznívá z Jeho úst toto podobenství: „Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk.“ 

I apoštol Pavel měl podobné zkušenosti. V epištole k Římanům napsal: „…chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje.“ V epištole ke Korintským pak dodává: „A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme. Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy…“

Když jsem přemýšlel o situaci, ve které se nacházeli Ježíšovi učedníci, uvědomil jsem si jednu věc – tehdy to pro ně byla nesrozumitelná slova, která postrádala jakýkoli smysl. Za několik dnů se však stala skutečností. Po zármutku (z odloučení a smrti) však přišla na řadu radost (protože mohli na vlastní oči uvidět svého Mistra, který byl vzkříšen). A tu jim nemohl už nikdo vzít.

Tento fakt by měl ovlivňovat i naše životy… měl by nám pomáhat procházet etapami zkoušek a utrpení. Ježíš Kristus totiž opravdu zmrtvýchvstal a žije! Je s námi a bude s námi až do konce. Tomu věřme a toho se držme. Amen.

Další informace