Kdo může obstát před Hospodinem?

„Kdo může obstát před Hospodinem, tímto svatým Bohem“? 1S 6,20

Jak vystupuje Bůh ve Starém zákoně? Jak se zjevoval Mojžíšovi a pouští putujícím Izraelcům? Nebyla to žádná limonádka. Bůh se zjevoval prostřednictvím hromobití, dýmu, ohně a zemětřesení. Někdy to mělo smrtelné ná­sledky. Každý by se toho bál: Bůh působící hrůzu a bázeň. Bůh, s nímž si není radno zahrávat. Bůh mocný a svatý, před nímž může člověk jen padnout na kolena, člověk hříšný a v síle neporovnatelně slabší.

V dnešní době Boha takto spíše neznáme. Nezjevuje se nám tímto způsobem. Nepřichází k nám tak bezprostředně a drsně, naturalisticky. Přichází k nám v „uhlazené“, „in­telektuální“ formě: ve výkladu slova Božího, ve Večeři Páně, ve sdílené lásce bratří a sester v Kristu. To Boží při­cházení nás nijak nepálí, vnějšně námi neotřásá, není hrů­zyplné.

Myslíte, že by se lidé obrátili jednoznačně k Bohu, v kajícné krotkosti, kdyby Boží zjevení měli na denním pořádku? Kolik divů prožili Izraelci ubírající se do zaslíbe­ného Kanánu! A odrazilo se to na jejich víře? Byli Bohu oddanější a poslušnější? Ani nápad. Naopak táhlo je to k modloslužbě, jen co se naskytla příležitost. Žádní světci se z nich nestali. Spíš promrhali ty vzácné a divuplné šance, které jim Pán Bůh dal jako prostředek k rozhojnění jejich víry. Když Pán Ježíš umíral na kříži na Golgatě, bylo to také doprovázeno mocnými děsivými přírodními úkazy: již v poledne se setmělo, nastalo zemětřesení, pukaly skály a čteme se, že se i hroby otevíraly a z nich vyšly vzkříšeny osoby, které vedly svatý život (Mt 27,51-52). U Ježíšova ukřižování vidíme něco z těch starozákonních Božích pro­jevů budících hrůzu a bázeň, které jsou projevem Boží reakce na lidskou hříšnost a ďáblovu moc. Jsou reakcí Bo­žího hněvu a Boží moci. Jsou znamením soudu nad pro­radným lidským pokolením. Kristův kříž je vrcholným znamením Hospodinova soudu nad lidskou hříšností. Ovšem tu vzal na sebe Ježíš Kristus, Boží Syn. On snášel na sobě jeho těžký dopad, tak těžký, že vedl až k Jeho smrti, tak bolestivé a potupné.

Ale zmínili jsme i vzkříšení světců. To je v Bibli zřídkavé. Jejich zmrtvýchvstání je znamením Boží moci nad smrtí. Ta se projevila rovněž při Kristově vzkříšení. I tam se země třásla a otrlí římští vojáci padali strachem do mdlob.

Jak tedy můžeme obstát před tak mocným Bohem? Izra­elci na poušti měli Mojžíše, který byl prostředníkem mezi nimi a Hospo­dinem. My máme Krista, který vzal na sebe naši hříšnost a její důsledky, On byl vystaven dopadu Bo­žího hněvu místo nás. On za nás umíral hanebnou smrtí. To je velmi ra­dostná a úlevná zpráva. Nesmíme však za­pomenout, že Kristovo utrpení a ponížení bylo původně určeno nám, my jsme si na ně zadělali, my jsme si je za­sloužili. Radost nad Božím odpuštěním a osvobozením od hříchů poznává vpravdě ten, kdo si je vědom míry svých hříchů a tíže Bo­žího soudu, která jej měla postihnout. To nás vede k střízlivému pohledu na sebe sama, to nás vede k lítosti nad naší hříšností, to nás vede k pokorné vděč­nosti.

Další informace