Nemohu sehnat práci, jsem bezcenný

Problém se sháněním práce trápí v současné době stále více lidí. Skončíte školu – nezáleží na tom, jestli jde o učiliště nebo univerzitu – a zjistíte, že své čerstvé znalosti ani své idealistické nadšení do práce nemůžete nikde uplatnit. Ještě horší je situace, kdy se po pár desetiletích odpracovaných věrně pro podnik najednou dozvíte, že po restrukturalizaci, renovaci, regeneraci nebo jiné podobné akci už vás vlastně nebude potřeba. Nahradí vás neúnavný stroj nebo někdo mladší, případně vás už ani vůbec nahrazovat nebudou.

Člověka v takové chvíli jistě napadá spousta chmurných myšlenek a pochybností. K čemu vlastně jsem? Jaký má můj život smysl? Nejsem už tady jen na obtíž, břemeno pro mé blízké? Jsem neschopný nešika, který se neumí postarat o sebe ani o svou rodinu? Takové myšlenky dokážou člověka pořádně zdeptat a srazit na kolena. Zkusme se však na situaci podívat z jiného pohledu.

Nejprve zamyšlení biblické.

Není pochyb, že Písmo, zvláště Starý Zákon chválí člověka pilného a pro lenocha nemá dobrého slova. Zvláště kniha Přísloví je v tomto ohledu velmi ostrá, místy až jedovatá. Výpovědi o lenochovi, který se jen otáčí na posteli jako dveře v pantech, o tom, že kdo na podzim neorá, bude o žních žebrat, a podobné připravují půdu pro Ježíšovo podobenství o hřivnách (Lukáš 19,11-21), ve kterém pilní a pracovití a odvážně riskující získávají pochvalu svého pána a jsou jim svěřena další bohatství, zatímco ten, který jen uchovává svěřená obdarování, je kárán a trestán.

Píle a pracovitost jsou vlastnosti v Bibli opravdu ceněné. U některých křesťanů díky tomu vznikl pocit, že musí dřít bez zastávky od rána do noci, a velmi pečlivě dbát na výnosy všeho, co dělá. Jen se podívejte na staršího bratra „Marnotratného syna“ – celý svůj život zasvětil práci na rodinném majetku, ale ve skutečnosti se z něj ani nedokáže radovat – najdete to v 15. kapitole evangelia Lukášova. Odtud už není nijak daleko k pocitu, že ve chvíli, kdy nedokážu nebo nemůžu pracovat, ztrácí můj život hodnotu a smysl. Jenže toto je zkreslením Slova Božího.

1. Písmo mluví o lidech, kteří se programově práci vyhýbají, kteří si zvolili zahálku za svůj životní styl. Tady je bezpochyby napomenutí na místě. Ztráta zaměstnání je zřídkakdy vlastní volbou, rozhodnutím lenosti. Znám příběhy lidí velmi pilných, pracovitých a schopných, kteří práci ztratili a dlouho nemohli najít novou. Ztráta zaměstnání ještě nevypovídá o schopnosti, pracovitosti nebo naopak lenosti člověka.

2. Písmo neodvozuje hodnotu člověka od jeho výkonnosti nebo dosažených výsledků. V rodině Boží jsou si všichni rovni – zaměstnaní i nezaměstnaní, zdraví či nemocní, pracovití i lenošiví. Hodnota člověka je dána tím, že je stvořen Bohem Stvořitelem. Do této kategorie patříme všichni stejně; všichni máme stejnou důležitost, i když každý má jiný úkol. Skutečnost, že máme v Božích očích vysokou cenu, je dokázána nejjasněji v oběti Pána Ježíše Krista – platí pro každého člověka bez výjimky. A jak vysoká cena to byla: život jediného spravedlivého! Nikdo už nemůže říci, že pro Hospodina nemá žádný význam.

3. Ještě je třeba zmínit jeden aspekt nezaměstnanosti, který je zvlášť vážný pro ty, kdo mají rodinu a cítí za ni finanční zodpovědnost. Samozřejmě je velmi důležitým úkolem postarat se o ty, kdo jsou nám svěřeni. Člověk potřebuje jíst, potřebuje se oblékat. Písmo však jasně ukazuje, že sebepilnější dřinou se člověk nemůže zajistit (Luk 12,16-21 – podobenství o bohatci, který hromadil majetek a nestaral se o smysl svého života). Naopak jsme zváni k víře, že tak jako Bůh dává potravu ptactvu nebeskému a krásu květinám lučním, tak i o nás se Jeho štědrá ruka postará. Vím, že je těžké oprostit se od obav ve chvíli, kdy se na výpise z účtu černá tučná nula a poštovní schránka přetéká složenkami a upomínkami. Ale přesto můžeme jako křesťané věřit, že Pán Bůh nás neopouští ani v nejtěžší chvíli a že se postará o nás i o naše blízké.

4. Ztráta zaměstnání může být také výzvou k zásadní životní změně. Podívejte se například na Josefa egyptského (I. Kniha Mojžíšova, kapitoly 37-48). Jeho život prochází několika hrozivými zvraty, po nichž by se člověk mohl zlomit a rezignovat. On však v každé těžkosti hledá Boží vedení a nakonec projde zdánlivě nekonečným soužením, zavržením a zapomenutím až k nejvyšší službě a titulu Zachránce Egypta. Možná vám chce Pán Bůh ukázat novou cestu, kterou se můžete vydat, možná má právě pro vás nový úkol a nové poslání. Nebojte se hledat a naslouchat Božímu volání.

Chci se s vámi nakonec ještě podělit o příběh jedné mé kamarádky:

„Můj tatínek ztratil práci týden před mou maturitou, což byla pro mne doba velmi důležitá. Oba jsme byli doma – já jsem trávila čas učením a on většinou jen tak bloumal po domě a nedělal nic, co by mělo velký význam. Ale každý den v poledne uvařil oběd pro nás oba. Najednou jsme měli čas společně jíst, a při jídle jsme si povídali. Bylo to poprvé v mém životě, kdy jsme si opravdu popovídali. Do té doby jsme se příliš nezajímali jeden o druhého (vím, že mě měl rád jako můj otec, ale neměli jsme mnoho společných témat k hovoru). Teď jsme prostě začali mluvit… a já jsem si troufla mu svěřit některé své problémy a on mi naopak pověděl o svých starostech. Dnes si říkám, že jeho ztráta zaměstnání právě v tomto kritickém období se mi stala jednou z nejlepších věcí v mém životě. Samozřejmě vím, že se svou situací hodně trápil, ale na druhou stranu jsem poznala, že mít čas na lidi, které má člověk rád, je víc než mít zaměstnání.“

Sestry a bratři, ztráta zaměstnání je těžkou a nepříjemnou životní komplikací. Přesto věřím, že jako křesťané se ani v době krize nemusíme bát budoucnosti, ale naopak můžeme situaci přijmout jako výzvu k většímu přimknutí k Bohu, jako příležitost k sblížení se s rodinou a lidmi, na které nám jinak nezbývá čas, jako možnost změnit svůj život a dát se třeba i do bezplatné služby druhým lidem.

Další informace