Když se shromažďujete

„Co z toho plyne, bratří? Když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to vyloží. Všecko ať slouží společnému růstu.“ 1. Kor. 14:26

S tímto slovem začínal bratr farář Blažek mládežnické Bohoslužby před 10 lety v Hodslavicích. A stále mě to vede k zamyšlení nad tím, jak naše shromáždění vypadají dnes. Apoštol Pavel jako zkušený vedoucí shromáždění nás vede k otázce: slouží naše shromáždění ke společnému růstu?

Tradičně se o vedení shromáždění, kázání a vysluhování svátostí stará kazatel. Ten je k tomu povolán církví a zmocněn Duchem svatým. Přesto nás Boží slovo vyzývá k zapojení dalších lidí.  Shromáždění, ve kterém se schází 100 a více lidí by mělo asi menší problém, kdyby promluvili všichni.  Jak dát ale prostor těm, kteří by rádi něčím přispěli? Ve sboru jsou různé služby, během nichž mohou mnozí sdílet své názory a dary s ostatními, zejména během týdne. Sdílení se pak ale většinou uskuteční jen v kruhu spoluslužebníků, málokdy se nějak dostane za rámec užších skupin lidí. Tato různorodost a mnohobarevnost může posloužit právě k uskutečňování jednoty Kristova těla. Věřím, že každý znovuzrozený křesťan je veden mocí Ducha svatého a může být shůry obdarován poselstvím, či povzbuzením, které by posloužilo našemu společenství jako celku.

Boží slovo počítá s tím, že si budeme na shromážděních navzájem sloužit nejenom Slovem. Nescházíme se k tomu, aby nás budoval jenom ordinovaný farář. Nescházíme se k tomu, abychom se dívali na představení, které pro nás někdo nachystal. Nescházíme se k tomu, abychom strávili neděli duchovněji než všední dny.  Scházíme se k tomu, aby Ježíš rostl uprostřed nás.  Scházíme se, abychom se navzájem budovali, povzbuzovali a posilovali. Dar povzbuzování patří celému sboru. Každý z nás je aktérem společného shromažďování, nikoli pouze příjemcem. Scházíme se proto, abychom budovali Kristovo tělo, jehož sám Ježíš je hlavou a horlivě a upřímně vyhlíželi Jeho druhý příchod.

Vím, že v našem sboru je řada bratrů a sester, kteří bojují každodenní boj víry a kteří se svým životem spoléhají na živého Boha. Věřím, že Ježíš Kristus se každý den smilovává ve své lásce k nám. Myslím, že nejen mé srdce, ale srdce dalších by radostně uvítalo taková svědectví každodenní věrné Boží lásky k nám. Je obecným zvykem více hledat chyby a méně se povzbuzovat tím, co se daří.

Nenechme si vzít radost společných setkání, kde Duch svatý jedná s každým. Jak se ale o tomto důkazu, že Bůh je v nás živoucí a vede své dílo dál k cíli, dozví lidé, pro které se následování Krista stává čím dále víc neživoucí formou a slovem? Pochybnostmi zesláblá srdce potřebují prosté ujištění o tom, že Pán světa na nás nezapomíná, a to prosté ujištění můžete každý bližnímu přinést.

Další informace