Lide můj, co jsem ti udělal?

Micheáš 6, 3-5:

Poslouchal jsem dojemnou píseň, kterou zpívá polská křesťanská zpěvačka Beata Bednarz. V písni se stále opakují otázky, které klade Pán Bůh svému izraelskému lidu skrze proroka Micheáše, který žil v 8.stol před Kristem. Pán Bůh se ptá: „Lide můj, co jsem ti udělal? Jaké potíže jsem ti způsobil? Odpověz mi!“

Píseň má následující slova:

Ludu, mój ludu! Cóżem ci uczynił?

W czymem zasmucił, albo w czym zawinił?

Jam cię wyzwolił z mocy faraona,

A tyś przyrządził krzyż na Me ramiona.

Jam cię wprowadził w kraj miodem płynący,

Tyś Mi zgotował śmierci znak hańbiący.

Jam ci dał berło Judzie powierzone,

A tyś Mi wtłoczył cierniową koronę.

Ludu, mój ludu! Cóżem ci uczynił?

W czymem zasmucił, albo w czym zawinił?

Jam cię wywyższył między narodami,

Tyś Mnie na krzyżu podwyższył z łotrami.

Proč Pán Bůh klade svému izraelskému lidu tyto otázky?

Lid izraelský postavil totiž svého Stvořitele a Pána stranou a začal důvěřovat dílu svých rukou, pohanským modlám, věštcům, čarodějníkům, mrakopravcům, jasnovidcům, zaklínačům a podobným okultistům. Tyto pohanské způsoby modloslužby začal veřejně uctívat a respektovat. Pán Bůh byl nesmírně zarmoucen jednáním svého lidu.

Měl k velikému zármutku velmi vážný důvod. Člověk je jeho stvořením. Stvořil ho z lásky dle svého obrazu, aby měl s ním to nejdůvěrnější společenství. Stvořil ho tak, aby byl schopen přemýšlet, tvořit, hodnotit svůj život, své jednání, aby byl schopen činit dobrá rozhodnutí. Člověk dovede opravdu logicky myslet, vzpomínat, analyzovat svoji činnost, dovede se rozhodovat. Je obdařen úžasnými schopnostmi.

Pán Bůh však klade tyto otázky svému vyvolenému lidu – Izraeli proto, že jeho lid jedná nepochopitelně. Připomíná mu, co pro něj vykonal: „Vyvedl jsem tě z egyptské země, vykoupil jsem tě z domu otroctví, poslal jsem před tebou Mojžíše.“ Pán Bůh svému lidu připomíná zázrak vykoupení z otroctví a dar nového života v zaslíbené zemi.

Lid bydlel v zaslíbené zemi již celá staletí. Prožíval tam mnohé projevy Božího požehnání i Boží dobroty. Přesto, že měl mnohé viditelné důvody k vděčnosti a opravdové lásce, lid se stával vůči svému Bohu lhostejným. Vykonával sice náboženské obřady, ale jen formálním způsobem, a jeho nitro inklinovalo stále víc k pohanským modlám, k uctívání přírody, k pověrám a k okultním praktikám. Pán Bůh klasifikuje tuto duchovní nevěrnost jako duchovní smilství.

Nejen Micheáš, i jiní proroci z té doby připomínají duchovní nevěrnost Izraele. Skrze Izajáše Pán Bůh mluví: „Jsou plní východního pohanství... věští z mraků… země je plná bůžků, klanějí se dílu svých rukou.“ Iz. 2,6-8. A skrze Ozeáše konstatuje: „Můj lid se doptává svého dřeva, jeho hůlka mu předpovídá; tak jej zavádí duch smilstva.“ Oz. 4,12  „Proroci  je volali, oni se však od nich odvraceli, obětovali baalům, pálili kadidlo tesaným modlám.“ Oz. 11,2

Na Boží napomínání skrze proroky, odpovídali: „Zbytečné řeči. Půjdeme za svými úmysly, každý z nás bude jednat podle svého zarputilého a zlého srdce.“ Jer. 18,12. 

Hospodin zarmoucený jednáním svého lidu volá: „Slyšte, nebesa, naslouchej, země: „Syny jsem vychoval, pečoval o ně, ale vzepřeli se mi.  Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý. Ach, pronárode hříšný, lide obtížený vinou, potomstvo zlovolníků, synové šířící zkázu! Opustili Hospodina, Svatého, Boha Izraele znevážili, odcizili se mu.“ Iz. 1,2-4. Hospodin mohl izraelský národ oprávněně zavrhnout.

Ve své veliké lásce jej však neodepsal, ale skrze proroky napomínal a nakonec jim poslal mnohokrát slíbeného Mesiáše. Jak se vůči němu zachovali? „Pilát jim řekl: Co tedy mám učinit s Ježíšem zvaným Mesiáš? Všichni volali: Ukřižovat! Namítl jim: Čeho se vlastně dopustil? Ale oni ještě víc křičeli: Ukřižovat!“ Mat. 27,22-23 

Prorok Ozeáš izraelskému lidu důvěrně radil a stále radí:  „Navrať se, Izraeli, k Hospodinu, svému Bohu, neboť jsi upadl pro svoji nepravost. Vezměte s sebou tato slova, obraťte se k Hospodinu, řekněte mu: „Promiň nám všechnu nepravost, přijmi nás laskavě.“ Ozeáš 14,2.3. 

Někteří z Izraelců radu proroka uposlechli, činili pokání a byli obdařeni milostí. Většina však stále zatvrzuje své srdce. Proto se za národ izraelský stále modlíme, aby se pokořil před svým Stvořitelem, činil pokání a přijal milost, kterou mu Pán Bůh nabízí v Mesiáši Ježíši Kristu. 

Dnes však přemýšlíme také o křesťanské Evropě. Pán Bůh evropským národům prokazoval mimořádnou milost – do Evropy se dostalo evangelium už v apoštolské době, především skrze apoštola Pavla.

Národy Evropy mají Boží slovo ve svých jazycích už celá tisíciletí. To je úžasný dar. Nyní dostávají do rukou stále nové překlady Písma svatého, překlady velmi kvalitní a srozumitelné.

Díky biblickému učení se národy Evropy dostaly na vysokou úroveň vzdělanosti, na vysoký stupeň kulturního života a životní úroveň patří k nejlepším na světě. To všechno díky Božímu požehnání, díky biblické zvěsti, díky duchovním a mravním hodnotám, které Kristovo evangelium přineslo do života národů.

Když se však díváme na současný duchovní život evropských národů, jsme velmi smutní. Národy Evropy se stávají stále více lhostejnými vůči Bohu a neváží si těch skvělých duchovních hodnot, které je pozvedly na dnešní úroveň. Ve svém blahobytu se stále víc odvracejí od Dárce všeho dobrého. Děje se totéž, co se dělo v Izraeli. Evropské národy se obracejí k modlářství, k čarodějnictví, k věštění, k horoskopům, k pohanským modlám a k mnohému okultismu. Je to skutečně děsivé duchovní smilství.

Díváme se však nejen na Evropu, ale také na naše Těšínsko. Připomínali jsme si 300 let mimořádné milosti, kterou Pán Bůh zahrnul náš kraj, naše předky v minulých staletích. Lid na Těšínsku je i dnes obdařen obrovským Božím požehnáním, jak po stránce duchovní, tak i po stránce hmotné. Je zde hojnost Božího slova i hmotných darů. K tomu všemu nám Pán Bůh projevuje zvláštní milost, že chrání náš kraj před pohromami, což si mnozí začínají uvědomovat. 

Dalo by se tedy předpokládat, že chrámy na Těšínsku budou plné vděčných křesťanů, že v rodinách se každý den otevírá Boží slovo a rodiny pozorně naslouchají svému Pánu, že srdce mnohých hoří stále větší vděčností za nádherné důkazy Boží dobroty a uctívají na kolenou svého Pána.

Čeho jsme však svědky? Se zármutkem konstatujeme, že i v našem kraji roste duchovní lhostejnost a vlažnost v mnohých křesťanských rodinách i v srdcích jednotlivců. Lidé přijímají současný blahobyt jako samozřejmý důsledek své práce. V rodinách stále míň zaznívají písně ke chvále Boží a Boží slovo zůstává často jen kdesi na okraji.

Pán Bůh je z této rostoucí vlažnosti křesťanů v Evropě i na Těšínsku jistě velmi smutný a klade nám naléhavé otázky:

„Lidé můj, co jsem ti udělal? Jaké potíže jsem ti způsobil? Odpověz mi!“

Jaká bude naše odpověď?

Podobná, jak v době Jeremjáše proroka?  „Zbytečné řeči. Půjdeme za svými úmysly, každý z nás bude jednat podle svého zarputilého a zlého srdce.“

Kéž by v naší odpovědi zazněla slova pokání jako v žalmu 51.: „Smiluj se nade mnou, Bože, zahlaď moje nevěrnosti“; „Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.“ Anebo slova z podobenství:  „Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.“

Další informace