Bible - kniha knih

Bible je Kniha knih, živé Slovo Boží, učebnice života. Člověk z věřící rodiny slyší o užitečném každodenním čtení Bible zpravidla již od mládí. Také díky seriálu „Bible nás baví“ můžeme vidět, že podpora a výzvy k pravidelnému studiu Božího slova tady jsou a jak věřím, i nadále budou.

Ke mně se Bible dostala až v dospělosti. Bylo to v roce 1998, kdy jsem ji dostal od své dívky a nynější ženy. Nebyl jsem tehdy věřící a o křesťanech jsem věděl jenom to, že se modlí a že chodí v neděli do kostela. Zhostil se mě takový zvláštní pocit, jen co jsem si vzal tu tlustou knihu poprvé do ruky. Cítil jsem, že mi má žena tehdy věnovala svůj největší poklad, ačkoli pro mě ještě zhola nic neznamenal. Nejúžasnější bylo první čtení. Přestože jsem Bibli četl s úmyslem dokázat, že báchorky o Bohu jsou dnes překonané, postupně se mé světské jistoty začaly otřásat v základech. Ostatně divili byste se, jak pomýlené představy mají mnohdy nevěřící o Bohu, Bibli, křesťanech. Až si někdy říkáme, kde na to ti lidé chodí.

Ne všechno mi bylo v písmu od počátku jasné. Co já si napsal poznámek. Dodnes mám některé uchovány a jsem smířen s tím, že ne na všechny získám odpověď. Boží Slovo neodpovídá úplně na všechno, co člověka napadne. Ovšem základní informace o Bohu a Jeho lásce, o poznání vlastního hříchu a o tom, jak získat spásu jsou zcela jasné.

Začal jsem knihou Genesis. Ačkoliv jsem slyšel doporučení začít některým evangeliem, tvrdohlavě jsem trval na svém, že kniha se přece nečte od konce, ale od počátku. Dodnes jsem přesvědčen, že jsem neudělal chybu. Mým motivem bylo prověřit existenci Boha, respektive dokázat jeho neexistenci. K takovému zkoumání mi série knih Starého zákona byla docela dobře nápomocná. K Ježíši jsem se dostal až o dost později. Jiný člověk, toužící rovnou nalézt cestu k Bohu, udělá lépe, sáhne-li právě po evangeliu.

Poprvé jsem Bibli přečetl v docela krátkém čase. Bylo to úžasné čtení a zvládal jsem několik kapitol denně. I podruhé jsem Bibli četl pěkně od počátku. Pak jsem začal používat i doprovodnou výkladovou literaturu. Dodnes mám v oblibě PRŮVODCE ŽIVOTEM z nakladatelství Luxpress. Nějakou dobu jsem čítával po kapitole z Nového i Starého zákona. Dnes čtu pouze jednu kapitolu denně, neboť méně někdy znamená více. Pokud to jde, snažím se držet zásady „nejdřív Bůh, pak to ostatní.“ Takže četbu zpravidla neodkládám na večerní hodiny - „jestli zbude čas.“ Ale nemám ani žádnou určenou hodinu, kterou bych pravidelně dodržoval. Zatím si vystačím s oním heslem. Každý to ale vnímá jinak a někomu spíš pomůže pravidelný čas, čímž si snadněji uspořádá denní režim.

Potýkám s různými úskalími. Tak například „plytkost“. To je asi nejtěžší problém, který potkává snad každého křesťana. I přesto, že se před četbou modlíte, Slovo po vás sjede jako po hromosvodu a je pryč. Máte sice čárku, že jste si dnes kapitolu přečetli, ale výsledek je stejný, jako kdybyste Bibli vůbec neotevřeli. Pokud si to ale včas uvědomíme, není nutné věšet hlavu. Už jen samotný fakt, že jsme na to přišli, je velkým krokem k nápravě. Určitě pomůže i rozhovor s Bohem, právě o tom, co jste si zrovna přečetli. Dalším úskalím je paradoxně sama „znalost Božího Slova.“ Čteme již poněkolikáté stejný text a myslíme si, že jej už tak dobře známe, že se nic nového nedozvíme. To je taky třeba předložit Bohu a on nám ukáže nový rozměr svého Slova, který jsme dosud nevnímali. Poslední dobou se ale potýkám s komplexem „předčítání“. Když třeba vidím, že mě zítra čeká perný den, kdy hrozí, že na Bibli nebude vůbec čas, tak si danou kapitolu přečtu dřív. Kolikrát ale nakonec zjistím, že to vůbec nebylo nutné, a že i v tom náročném dni byla krásná příležitost Bibli otevřít.

Boží slovo je potřeba sdílet, zkoumat a rozebírat ve společenství. K tomu dobře slouží setkávání našich generačních skupin a biblické hodiny. Jak je to skvělé, že toto v našem sboru opravdu funguje. Čerstvý čtenář Bible potřebuje také trpělivého konzultanta - osobu, která mu bude nápomocna se v Písmu orientovat a odpovídat na všetečné otázky. Tady bych chtěl zdůraznit, že není tak důležitá hloubka znalostí konzultanta, ale spíš pevnost a opravdovost víry. S obtížnějšími otázkami můžete hledajícího odkázat na faráře. Jsou hodní a nekoušou, mám to ověřené. Rozhodně není dobré cokoliv zlehčovat, nebo nějak přizpůsobovat. Boží Slovo nelze ohýbat a právě jeho ryzost je kupodivu jedna z nejlákavějších věcí, která hledajícího člověka mocně oslovuje. A tak bych chtěl poděkovat i své ženě, která byla mým prvním konzultantem, že neuhla od Boží pravdy ani o píď, a že její skálopevné postoje byly pro mne hnacím motorem ke stále hlubšímu zkoumání Božího Slova.

Další informace