Z Evanjelických listů

Kdy je Basilej nejhezčí

U vděčné paměti dosud chovaný farář d'Anone, kterýž před lety v Mutenci nedaleko Basileje žil, uměl velmi šťastným způsobem naučení Písma svatého znázorňovati a na srdce klásti. Tak na příklad rozmlouval kdysi s dívkami na konfirmačním cvičení o slovech u sv. Mat. 7, 3.5: „Kterakž pak vidíš mrvu v oku bratra svého a v oku svém břevna neznamenáš?“ atd. „Nuže dce­rušky,“ pravil, „vy chodíte do Basileje na trh, abyste tam jablka a hrušky prodávaly. Řekněte mi tedy, v který den se vám Basilej nejlépe líbí?“

Číst dál: Kdy je Basilej nejhezčí

Potřeba opatrnosti

O francouzském senátoru Renaudovi, nedávno zemřelém, se vypravuje toto: Když pan Renaud ze svého domova v Pyrenejích poprvé do Paříže přibyl, najal si v jakéms hostinci několik pokojů a nájemné, 150 franků, zaplatil předem. Majitel hostince otázal se ho, nepřeje-li si míti kvitanci. „Nikoliv“, odpověděl Renaud, „toho není potřeba; vždyť to viděl Bůh.“

„Vy věříte v Boha?“ otázal se hostinský.

„Toť se rozumí! A vy snad přece též?“

„Nikoliv, pane, já nevěřím.“

„Tak?“, odvětil senátor, „pak je ovšem potřeba opatrnosti; prosil bych tedy o písemné potvrzení.“

Závěrečné "AMEN"

„Víte-li pak, které slovo mi z celého kázání je nejmilejší?“ otázal se svých soudruhů mladík, který sotva pětkrát neb šestkrát do roka poctil chrám svou návštěvou.

„Amen ku konci kázání; není-li pravda?“ hádal kterýs jemu podobný. Na to dali se dva neb tři jiní do smíchu; někteří vážnější nesouhlasili.

„Také mně je „Amen“ velice milé“, ozval se jeden z nich, „nikoliv však proto, že kázání jest u konce nýbrž proto, že tu teprv začíná to, co jest pro mne nejdůležitějším.“

Číst dál: Závěrečné "AMEN"

Blahoslavení pokojní

Kdysi setkal se – vypravuje stará židovská legenda – jistý mudrc s prorokem Eliášem na tržišti a zvědavostí puzen, otázal se ho, kolik z toho množství prodavačů a kupců bude spaseno.

„Ani jediný,“ vážně odpověděl prorok. „Cože?“ divil se mudrc, „ze všeho tohoto množství ani jediný?“

V témž okamžiku přiblížili se z postranní ulice dva mužové a vešli do zástupu. Zdálo se, že jsou chuďasové, a nebylo viděti, že by si jich byl kdo povšimnul neb jich pozdravil.

Číst dál: Blahoslavení pokojní

Svítí tvé světlo ?

Vysokou světlárnu (maják) v Calais navštívil kdysi jistý cizinec a strážník mu s pochopitelnou hrdostí ukazoval výtečné zařízení její, dokládaje, že záři majáku toho jest viděti dvě a půl hodiny daleko do moře. Když se pak cizinec otázal: „Což ale kdy by jedna z těchto lamp náhodou zhasla?“ tu zvolal strážný, kterého již toto pouhé pomyšlení poděsilo, úzkostlivým hlasem:

Číst dál: Svítí tvé světlo ?

Novoroční noc

Několik občanů vesnice N. . . sešlo se v noci novoroční v jednom domě, aby zpěvem a modlitbou oslavili přechod ze starého do nového roku.

Několik mladých světáků, kteří noc tuto obyčejně jiným způsobem slavívali, slíbili ponocnému Jakubovi slušné spropitné, jestliže o půlnoci půjde, svou troubu do okna nastrčí a uprostřed modlitby jejich notně zatroubí.

Číst dál: Novoroční noc

Když dát, znamená získat

Co to máš v ruce, Ábeli?

Nic, než malou ovečku, milý Pane; vzal jsem ji právě ze stáda, abych Ti přinesl oběť díkůčinění.

Ábel tak učinil. A sladká vůně zápalu naplňovala od té doby vzduch a vycházela k Bohu jak oběť chvály.

Co to máš v ruce, Mojžíši?

Číst dál: Když dát, znamená získat

Kdo zachrání?

Jeden obrácený Číňan znázornil všemohoucí, spasitelnou lásku Ježíšovu tímto obrazem: Muž jeden padl do hluboké jámy a ležel tu na bahnité půdě, aniž by si mohl sám pomoci.

I přišel Konfucius, zakladatel čínského náboženství, k jámě, podíval se na člověka a řekl: „Ubohý muži, je mi tě opravdu líto. Ale proč jsi byl také tak pošetilým a spadl jsi do této děsné jámy? Dám ti radu: až vylezeš, buď opatrným, abys se opět do takové jámy nedostal.“ To řka, odešel.

Číst dál: Kdo zachrání?

Žně

Několik dětí poslali o žních na pole. Pšenice byla žlutá jako zlato, sluníčko se krásně usmívalo a motýlkové radostně poletovali sem a tam. Jedno z dětí pracovalo usilovněji, druhé méně; ale jedno bylo mezi nimi, které pobíhalo sem a tam za motýly a při tom si prozpěvovalo.

Číst dál: Žně

Další informace