Z Evanjelických listů

Čtvero klíčů

Jako člověk, chtěje otevříti dvéře, zkouší klíč za klíčem, až všecky vystřídal, tak zkouší Bůh klíč za klíčem, aby na srdce člověka působil. Počátek činí stříbrným klíčem rodičů: modlitbami matky a napomínáním otce. Potom zkouší klíč církevní: k tomu náleží jeho kazatelé a ostatní pořádky a služebnosti, jimiž závora srdce nejednou bývá odstrčena; nestačí-li tyto, užije železného klíče utrpení a bídy, kterýž někdy má dobrý výsledek, když ony první ničeho nepořídily. A konečně má klíč zlatý, jenž jest nejpřednější a všecky převyšuje; totiž předivné působení jeho milostivého Ducha, jímž dobývá si přístupu k srdcím, která se zdála býti na věky uzavřena.

Pozdě

V mém sboru, vypravuje jistý kazatel, žila stará bohabojná vdova, která tři syny měla. Dva z nich následovali matku u víře, avšak třetí, jménem Kristián, zamiloval si svět. Po své konfirmaci přidružil se k jiným hochům, s nimiž chodil po hospodách, hrál v karty, dělal si u muzik špatné známosti a nedbal o matku, až se konečně dal daleko odtud do služby a s matkou a bratry svými skoro všecko spojení přerušil.

Číst dál: Pozdě

Pět různých odpovědí na tutéž otázku

Pěti lidem byla předložena otázka:

„Kterých tří věcí si žádáš?“

Student odpověděl: „Knih, zdraví a klidu.“

Lakomec pravil: „Peněz, ještě peněz a opět peněz.“

Ustaraný chuďas odtušil: „Chleba, chleba, chleba.“

Opilec odvětil: „Piva, vína, kořalky.“

Rozmařilý světák: „Bohatství, cti a zábavy.“

Nábožný chudý muž: „Předně, abych byl v Kristu nalezen; pak, abych byl Kristu podoben a konečně, abych byl po smrti u Krista.“

Dvě urny

V Gothě nalézá se vedle pece k spalování mrtvol také tzv. kolumbárium, v kterém urny s popelem spálených mrtvol bývají uschovávány. Před lety přibyly tam k uschovaným již urnám ještě dvě. Jedna má tento nápis: Zmlkl zvuk hlasu sladkého: v popel obrácen jest slavík.

Hrst popele pochází ze slavné kdysi zpěvačky Ilmy Murské, která jako uherský slavík ve Vídni, Paříži, Londýně a Petrohradě posluchače okouzlovala svým zpěvem. Upadla pak do veliké chudoby a bídy a zhynula opuštěna a zapomenuta.

Číst dál: Dvě urny

Nač hledí člověk a nač Pán Ježíš?

Jistý chudý učeň udělal chrámové okno docela jen ze střepů skla, které mistr jeho byl zavrhl a odhodil. Ale když bylo okno hotovo, každý se mu obdivoval. Mistrovo chlubné dílo bylo zavrženo a okno udělané neznámým umělcem ze zavrženého materiálu čestně umístěno bylo na chrámu.

- Tak Pán Ježíš béře padlé a hříšné duše lidské a sestavuje z nich krásný chrám Ducha Svatého. Jeho sláva a láska svítí skrze ně jako slunce skrze barevná okna a ony tak září nebeskou krásou.

Z církevního humoru, Bible a Kalich

Dětská modlitba

Děkuji Tobě, Bože, za všecka světla ve světě: za slunce, které rozsvěcuje den, i za měsíc, zářící v noci; za lampy na ulicích, i za třpytivé kapky deště; za hvězdy na nočním nebi, ale i za lidi, které potkávám a kteří svou laskavostí jsou podobni světlům na nebi. Nade vše však Ti děkuji za největší světlo toho, který se nazýval Světlo světa. Učiň mne jedním z Jeho paprsků.

 

Číst dál: Z církevního humoru, Bible a Kalich

K čemu jest kyselost

Známo jest, že pálení, které cítíme, když jsme od mra­venců poštípáni byli, pochází od ostré šťávy, kterou zví­řátka ta v těle svém vylučují. Šťáva ta jmenuje se odtud kyselina mravenčí. Tatáž aneb velmi podobná nachází se i při jistých druzích housenek, při ží­havkách a při včelách. Onať jest právě toho příčinou, že uštípnutí těchto pilných dělnic, kteréž ovšem při své práci a pro ochranu svých domácností nějakou ochranu potře­bují, tak značnou bolest působí.

Číst dál: K čemu jest kyselost

Když dát, znamená získat

Co to máš v ruce, Ábeli?

Nic, než malou ovečku, milý Pane; vzal jsem ji právě ze stáda, abych Ti přinesl oběť díkůčinění.

Ábel tak učinil. A sladká vůně zápalu naplňovala od té doby vzduch a vycházela k Bohu jak oběť chvály.

Co to máš v ruce, Mojžíši?

Číst dál: Když dát, znamená získat

Také jeden z těch devíti

Jistý farář, již zemřelý, vypravuje, že v době vybírání bramborů šel na procházku. Přišel k poli, na němž právě poslední z těchto vzácných nepostradatelných plodů země na denní světlo bylo vyoráno. A skutečně, pravá rozkoš to byla, viděti, jak tu ležely jako vydobytý poklad na hnědé hlíně, všechny tak zdravé, krásné a skoro stejně veliké.

Číst dál: Také jeden z těch devíti

Další informace