Věren v mále

Chudý, chromý, nepříliš duševně nadaný muž pracoval každodenně v těsném, dusném pokojíku, byl pomocníkem sedlářským, a práce jeho trvala denně dvanácte hodin. Slyšel nedávno v kázání slovo, jež nebyl s to cele pochopiti; že totiž i práce nejnižšího druhu může býti povznešena na skutečnou službu Boží.

Kdysi vyhlédl z okna, a spatřil, kterak splašený kůň tady divoce uhání s povozem, v němž seděla hrůzou bledá paní se svým dítětem. Tu přiskočí v pravý čas jeden z kolemjdoucích k pádícímu koni, a uchytnuv pevně otěže, vší silou zdržuje koně, a ač sám kus cesty vlečen, přece na konec šťastně koně přinutí zastaviti. – Tu pronikla duší sedlářovou mocně myšlenka: „Co by se asi bylo stalo, kdyby otěže onoho koně nebyly jak náleží dbale a pevně pracovány? Jistě by se byly zpřetrhaly přílišným napětím, a – životy tří lidí by bývaly zmařeny. Kdo ví, nevyšly-li právě ony otěže z mé ruky!“

Proniknut těmito myšlenkami, konal práci svou od té chvíle s největší pílí s svědomitostí.

Další informace