Pyšná pokora

Jistý kazatel vypravuje: „V městě, kdež jsem několik let působil, bydlela žena, kteráž provozovala pokoru zvláštního způsobu. V jejích očích byla pyšnou každá paní neb dívka, kteráž měla klobouk ozdobený kyticí aneb která pestrobarevné šaty nosila, i kdyby to byl býval prostý šat kartonový. V pokoře své šla tak daleko, že z látky na šaty příliš živé barvy ostrým luhem vyprala neb zmírnila a pak teprv si z ní šat upravila neb upraviti dala. Potom arci vypadala až k smíchu pokornou, ale o pokoře jejího srdce se velice pochybovalo. A to tím více, že si na té své pokoře mnoho zakládala a na své „pyšné“ sousedky a přítelkyně žehrala. Nejvíce litovati bylo toho, že ona svou domnělou pokorou několik údů mého sboru nakazila, kteří se pak mnohem více cvičili v posuzování jiných, než v jiných, mnohem potřebnějších dokonalostech.“ Ubohá pyšná pokora!

Další informace