Nešlechetné oko

Byl kovář nevěrec, kterýž s velikou zálibou vyhledával chyby bližních svých, jmenovitě těch, kteří jinak než on smýšleli. Cokoliv o tom neb onom „pobožném“ nebo jeho rodině nepěkného uslyšel aneb někdy si také přivymyslil, to ze široka vykládal každému, kdo ho poslouchati chtěl.

Kdys přišel k němu ctihodný starší rolník se žádostí, aby mu okoval koně. Mezi prací kovář zase zarejdoval do svých obvyklých kolejí klevetitých.

Stařec chvíli ho tiše poslouchal, potom se ho otázal: „Poslyšte, mistře, znáte historii o bohatci a Lazarovi?“

„Jak pak bych ji neznal. Proč se ptáte?“

„Inu, víte tedy také o těch psech – tam u brány – co lízali Lazarovi vředy?“ ...

„Toť se rozumí, ale co je s nimi?“

„Protože je mi, jako bych je měl před očima, když Vás poslouchám: oni viděli na Lazarovi jenom ty vředy a vy vidíte na lepších než jste sám, jenom jejich chyby.“

Další informace