Věrnost

Na svých cestách po Itálii octl jsem se jednoho dne u překrásné vily Arconati, stojící jako kouzelný zámeček na pokraji jezerního poloostrova Panda Badbuanello.

Stařičký zahradník otevřel mi těžkou bránu a vedl mne rozkošně dlouhou zahradou.

„Jak dlouho zde už jste?“

„Dvacet pět let.“

„A jak často zde byla v tom čase majitelka vily?“

„Čtyřikrát.“

„Kdy tu byla naposled?“

„Před dvanácti lety.“

„A od té doby?“

„Ani jednou.“

„Píše vám někdy?“

„Nikdy.“

„Zastupuje ji někdo?“

„Jeden pán z Milánu.“

„Ten ale přijíždí častěji?“

„Nikdy.“

„Kdo zde tedy dohlíží?“

„Jsem tu téměř vždycky sám – málokdy se tu poohlédne nějaký cizinec.“

„Ale máte zahradu v tak výborném pořádku, že by vaše velitelka mohla přijet zítra!“

„Oggi, signori, oggi!“ („Dnes, pane, dnes!“), odpověděl stařec.

Další informace