Věrnost
- Podrobnosti
- Vytvořeno 1. 2. 2011 17:08
- Napsal Přítel dítek 1913
- Zobrazeno: 2261
Na svých cestách po Itálii octl jsem se jednoho dne u překrásné vily Arconati, stojící jako kouzelný zámeček na pokraji jezerního poloostrova Panda Badbuanello.
Stařičký zahradník otevřel mi těžkou bránu a vedl mne rozkošně dlouhou zahradou.
„Jak dlouho zde už jste?“
„Dvacet pět let.“
„A jak často zde byla v tom čase majitelka vily?“
„Čtyřikrát.“
„Kdy tu byla naposled?“
„Před dvanácti lety.“
„A od té doby?“
„Ani jednou.“
„Píše vám někdy?“
„Nikdy.“
„Zastupuje ji někdo?“
„Jeden pán z Milánu.“
„Ten ale přijíždí častěji?“
„Nikdy.“
„Kdo zde tedy dohlíží?“
„Jsem tu téměř vždycky sám – málokdy se tu poohlédne nějaký cizinec.“
„Ale máte zahradu v tak výborném pořádku, že by vaše velitelka mohla přijet zítra!“
„Oggi, signori, oggi!“ („Dnes, pane, dnes!“), odpověděl stařec.