Také jeden z těch devíti

Jistý farář, již zemřelý, vypravuje, že v době vybírání bramborů šel na procházku. Přišel k poli, na němž právě poslední z těchto vzácných nepostradatelných plodů země na denní světlo bylo vyoráno. A skutečně, pravá rozkoš to byla, viděti, jak tu ležely jako vydobytý poklad na hnědé hlíně, všechny tak zdravé, krásné a skoro stejně veliké.

Celá řada naplněných pytlů stála již na políčku. Farář, zastaviv se, napočítal jich dvacet a sám potěšen nad tímto bohatstvím a výtečnou jakostí zně, volal na rolníka, který na pozdrav dotkl se čepice: „Nu milý příteli, to jest zas jednou požehnání! Tak krásné a tak veliké, jeden skoro jako druhý!“

„Ano, pane faráři, to je právě to!“, odvětil rolník, „to právě není správné všechny veliké, jeden skoro jako druhý! Čím pak mám letos krmit vepře, kteří jindy dostávají vždycky ty malé?“

Řekneme „ubozí vepři“, nebo „ubohý rolník“?

Další informace