Novoroční noc

Několik občanů vesnice N. . . sešlo se v noci novoroční v jednom domě, aby zpěvem a modlitbou oslavili přechod ze starého do nového roku.

Několik mladých světáků, kteří noc tuto obyčejně jiným způsobem slavívali, slíbili ponocnému Jakubovi slušné spropitné, jestliže o půlnoci půjde, svou troubu do okna nastrčí a uprostřed modlitby jejich notně zatroubí.

Jakub, pro několik krejcarů spropitného k lecčemus odhodlán, přijal návrh a šel o půlnoci k naznačenému domu. Přišed k oknu, slyšel právě nadšený zpět písně: „Jezu, rač Ty sám . . .“ Zvláštní pocit zmocnil se ho. Po zpěvu začala modlitba. Jakub slyšel dočinění za všecka dobrodiní, jimiž je Bůh v roce minulém žehnati ráčil, vroucí prosby za všecky lidi: vrchnosti a poddané, kazatele i posluchače, rodiče, učitele i dítky, za obrácené i zatvrzelé v církvi, zvláště za nemocné a trpící a také za Johannu, těžce nemocnou ženu „našeho ponocného“.

Tu již nemohl se Jakub déle zdržeti: vešel do shromáždění, padl na kolena a štkal a štkal slzy, nad nimiž anjelé nebeští se radovali, neboť novoroční noc stala se tomuto „noční stráž držícímu“ nocí vánoční, poněvadž Kristus narodil se v srdci jeho a rytířstvo nebeské znova zpívalo: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj a v lidech zalíbení!“

Další informace