Svítí tvé světlo ?

Vysokou světlárnu (maják) v Calais navštívil kdysi jistý cizinec a strážník mu s pochopitelnou hrdostí ukazoval výtečné zařízení její, dokládaje, že záři majáku toho jest viděti dvě a půl hodiny daleko do moře. Když se pak cizinec otázal: „Což ale kdy by jedna z těchto lamp náhodou zhasla?“ tu zvolal strážný, kterého již toto pouhé pomyšlení poděsilo, úzkostlivým hlasem:

„Nikdy, nikdy! Toť se nesmí stát! Hleďte jen, pane,“ pravil, ukazuje na oceán, „tam na širém moři, kde jest všecko v tmu zahaleno, plují lodi do všech stran světa. Kdyby této noci jedna z mých lamp nesvítila, došlo by v šesti měsících psaní, snad až z Indie aneb z Ameriky aneb z jiné daleké krajiny, o které jsem nikdy neslyšel a v tom by stálo: „V tu a tu noc, v tu a tu hodinu nebylo světlo majáku Calaiského v pořádku; hlídač zanedbal svou povinnost a lodi byly v nebezpečí.“ Často za tmavé noci při bouřlivém počasí rozhlížím se po moři a jest mi tak, jako by celý svět na můj maják oči upíral. Lampa zhasnouti? Špatně hořeti? Ne, ne, to nesmí nikdy být!“

Když onen strážný majáku byl tak bdělý a tak velice cítil odpovědnost svého úřadu, kterakž by měli křesťané zanedbávati světla svého a dopouštěti, aby se zatmělo a aby potom, poněvadž světlo jejich dosti nesvítí, snad nějaká ubohá duše, která s vlnami pokušení zápasí, o skálu pohoršení se urazila a zahynula? Tohoto pomyšlení by se měl každý děsiti. „Tak svěť světlo vaše před lidmi“, praví Pán, „ať vidí skutky vaše dobré a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích.“

Další informace