K dějinám svátků vánočních

Vánoce, svátky to nyní zajisté nejveselejší, mladšího jsou věku než ostatní hlavní svátky křesťanské. Prvotní církev totiž nesvětila narozenin svých mučedníků, nýbrž připomínala si rytěřování  jejich ve dnech, kdy tito mučednickou smrt podstoupili, ve dnech jich narozenin k životu vyššímu. Tak i upomínka na den narození Páně ustupovala do pozadí za oslavou památky umučení a vzkříšení Páně, konanou o Veliké noci. Zdá se, že teprv ke konci III. století v západní církvi svátek vánočního Božího hodu jest zaveden; výslovně připomíná se však teprve roku 354.

Nedlouho po tom i v řecké církvi (východní) den narozenin Páně všeobecně svěcen byl, a to z nařízení císaře Justiniana vždy dne 25. prosince, tedy jako v církvi západní, kdežto dosud církev východní památku narozenin Páně v den 6. ledna – tedy v den Zjevení Páně – byla světila.

Dvojí snad byla příčina, že pro svátek vánoční ustanoven den 25. prosince. Prvá byla ta, že svátkem křesťanským potlačeny měly býti radovánky původu pohanského, jež od 17. do 24. prosince na památku zlatého věku v Římě byly obvyklými a že některým jich obyčejům mohl se přiložiti význam křesťanský. Dne 24. prosince bývaly dítky obdarovány voskovými a hliněnými loutkami, obrázky a jinými drobnostmi. V následující den, 25. prosince, slavívali Římané den slunečního obratu zimního, vítězství boha slunce nad zimou. A tento den „narozenin nepřemoženého slunce“ – jak u pohanských Římanův den 25. zván byl – zdál se křesťanům vhodným ku slavení památky narozenin Kristova, tohoto světla světa, nepřemoženého slunce duchovního.

Další příčinou hledají někteří ve výkladu proroctví Agea 2, 19: „Přiložte již srdce své od tohoto dne až do onoho, ode dne dvacátého čtvrtého, měsíce devátého, až do dne, v kterémž založen byl chrám Hospodinův.“ Tu se sice míní 24. den 9. měsíce; když však předpokládali, že první měsíc (nisan) židovského kalendáře sjednotil se s dubnem, tu pak výklad zmíněného proroctví ukazoval skutečně na noc z 24. na 25. prosince.

Památný den úmrtí Štěpána, prvního mučedníka křesťanského, položený na den 26. prosince, připomíná se již v prvých stoletích církve křesťanské. Když pak den Narozenin Páně na den

25. prosince byl stanoven, učiněn jest památný den Štěpána druhým svátkem vánočním. Než ani na těchto dvou vánočních svátcích nepřestala pozdější porušená církev. Na jednom koncilu v Mohuči konaném usnesli se otcové, aby svěceny byly v církvi čtyři vánoční svátky. A tak byl 27. prosince svátek třetí, památka Jana evangelisty, a 28. prosince svátek čtvrtý, Mláďátek, zavražděných dítek betlémských. Že však se přec mnohým zdálo toho dobrého příliš mnoho, zredukovány jsou svátky vánoční později na tři, jež se udržely v mnohých zemích dosti dlouho až do 18. století. V starších písmech udány ještě na 3. Svátek vánoční připadající biblická čtení.

Další informace