O dávání

K jistému bohatci přišel misijní sběratel žádat o příspěvek. Bohatec byl právě ve špatné náladě a dal s kyselým obličejem zlatý peníz. „Je to od srdce?“ tázal se sběratel. „To vám může býti lhostejno!“ zněla odpověď. „Ne, to bych nemohl jinak přijati,“ namítal sběratel. Ale muž ten zvolal: „Dejte to sem, to nebylo od srdce,“ vzal peníz a podal udivenému sběrateli bankovku 20 liber, t.j. 400 zl. se slovy: „Tak, to je od srdce!“

Podobná věc přihodila se faráři Funckeovi v Brémách. Přišel k příbuznému žádat za podporu nějaké důležité věci. Přítel jeho však se naň osopil: „Co již zase chcete?“ – „Nic,“ odpověděl Funcke, obrátil se a šel. Ale nedobře naladěný muž vyběhl za ním a tázal se již poněkud mírněji: „Proč pak jste ke mně přišel, když nic nechcete?“ – Odpověď zněla: „Přišel jsem v domněnce, že najdu člověka, v kterémž přebývá Kristus. Toho člověka jsem chtěl prositi, aby učinil něco pro věc Kristovu; ale nalezl jsem muže, který je právě posedlý ďáblem, nechci tedy nic.“ Tu odpověděl přítel s úsměvem: „Jen pojďte tedy se mnou do pokoje a rcete, co hýbe vaším srdcem. Chci navzdor tomu ďáblu býti laskavým člověkem.“ Nyní vyslovil farář svoji prosbu a brzo obdržel značnou sumu peněz. Tímto způsobem měli oba blažený den.

Další informace