2. Neužívej jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo

Neužívej jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, neboť toho, kdo by užil jeho jména nadarmo, Hospodin neponechá bez trestu. 2. Mojžíšova 20, 7 (NBK)

V biblických dobách mělo jméno jiný význam a jinou váhu než dnes. Ve starověku jméno nesloužilo pouze k odlišení jedné osoby od jiných, ale vyjadřovalo i charakter pojmenovaného. Znalost jména určité osoby znamenala i znalost jejího charakteru a vnitřního „já“. Jméno bylo součástí duše, byl v něm kus podstaty pojmenované osoby. Proto důležité změny v životě člověka byly často doprovázeny také změnou jeho jména (např. Abram – Abraham, Jákob – Izrael, Šimon – Petr atd.).

Také Boží jméno není pouhým pojmenováním Boha, ale odráží se v něm samotná Boží podstata. Pokud se v Bibli hovoří o Božím jménu, je tím myšlen Bůh sám. Zneužívání Božího jména je tak pokládáno za pohrdání samotným Bohem. Způsob, jakým užíváme Boží jméno, jakou váhu mu přikládáme, svědčí o našem vztahu k Bohu. Proto je toto přikázání zařazeno na přední místo v Desateru a je navíc doplněno o varování před závažnými důsledky při jeho porušení.

V dnešní době však patří toto přikázání k těm nečastěji porušovaným. Lidé v našem okolí užívají Boží jméno nadarmo zcela běžně, aniž by si uvědomili závažnost svého počínání. Spousta lidí dnes například vůbec neví, proč se slaví Vánoce, a když se jich zeptáte, co je to Velký pátek, odpovídají, že svátek jara. Na druhé straně ti samí lidé vysloví Boží jméno za den častěji, než evangelista na evangelizaci. Neúcta našeho národa k Božímu jménu pouze odráží jeho naprostou lhostejnost a pohrdání Bohem samotným.

Každý z nás se jistě již setkal ve škole nebo na pracovišti s tím, jak někdo zneužívá Boží jméno. Často už to ani nevnímáme. Myslím si, že právě v této oblasti máme všichni velký úkol. Jako Boží děti nemáme zůstat lhostejní k tomu, když někdo tupí a znevažuje našeho Boha. Zkusme se na to v příštích dnech a týdnech více zaměřit, a pokud někdo v naší přítomnosti užije nadarmo Božího jména, vhodným způsobem jej na to upozorněme. Tito lidé mnohdy ani nevědí, že dělají něco špatného. Jestliže nebudeme v této oblasti pasivní, můžeme své spolužáky a spolupracovníky uchránit od Božího trestu a navíc budeme mít také dobrou příležitost vydat jim svědectví o naší víře.

Se zneužíváním Božího jména nemají problém pouze nevěřící, může se to týkat každého z nás. Přestoupením tohoto přikázání totiž není jenom užívání Božího jména jako nadávky, ale také jeho nevhodné užívání při náboženských úkonech. Kolikrát jsme už na shromáždění zpívali píseň, aniž bychom vůbec věděli, o čem zpíváme? Kolikrát jsme se modlili naučené fráze bez toho, abychom svou modlitbu mysleli vážně? Neužíváme ve svých modlitbách Boží jméno bezmyšlenkovitě za každým druhým slovem pouze jako výplň? To jsou jen některé příklady zneužívání Božího jména. Každý nejlépe ví, kde ho bota tlačí a ve které oblasti bychom si měli dát větší pozor na svůj jazyk. Pamatujme, že časté užívání Božího jména není znamením zbožnosti, spíše naopak.

V neposlední řadě můžeme porušit výše uvedení přikázání také beze slov svým jednáním. Jestliže naše činy nebudou korespondovat s tím, co vyznáváme, budeme tím vrhat špatné světlo na svého Pána, čímž jej (jeho jméno) budeme snižovat v očích svých bližních. Bůh nás v tomto přikázání naopak vybízí, abychom jej ctili a vzdávali mu slávu nejen svými ústy, ale také svým jednáním, svými postoji a celým životem. Jen tak bude mít naše svědectví váhu a budeme dobrými velvyslanci svého Boha na tomto světě.

Na závěr bych chtěl v několika bodech shrnout, k čemu nás Bůh skrze toto přikázání vybízí:

  • Nebuďme lhostejní k tomu, když někdo bere nadarmo Boží jméno, ale využijme to jako příležitost ke svědectví.
  • Dávejme si pozor, abychom také nezneužívali Boží jméno pod rouškou zbožnosti.
  • Oslavujme Boha (jeho jméno) svým životem.

Další informace