4. Cti otce svého i matku svou

Zcela upřímně se přiznám, že nad čtvrtým přikázáním „Cti otce svého i matku svou“ jsem nikdy nijak zvlášť nepřemýšlel. Z několika důvodů.

Za prvé proto, že mi jiná přikázání připadají více zajímavá a akční. Ono takové „Nesesmilníš“ či „Nepokradeš“ – to je úplně jiný kalibr, to je nářez, to je síla. Úderné, a jasné. V kontextu těchto přikázání je „Cti otce svého i matku svou“ takové lehce suché až téměř nudné.

Za druhé, vždycky mi bylo vcelku jasné o co jde – prostě poslouchat rodiče, vážit si jich, pomáhat jim atd. Asi v tom není třeba hledat nic složitého.

A v neposlední řadě, za třetí, považuji se za vcelku poslušného syna a ve vztahu ke svým rodičům se snažím dodržovat nejen přikázání Desatera, ale také Ježíšovo učení o lásce k bližnímu.

A tady bych mohl klidně skončit.

Ale neskončím.

I čtvrté přikázání „Cti otce svého i matku svou“ má své kouzlo a svou originalitu. Pojďme se na něj společně podívat. Najdeme jej ve Druhé knize Mojžíšově, nazývané také Exodus, 20. kapitola, 12. verš:

„Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“

•  Toto přikázání je jediné, které má zaslíbení – to ostatně apoštol Pavel zdůrazňuje v Listu Efezským, 6. kapitola,1-2 verš:

„Děti, poslouchejte své rodiče, protože to je spravedlivé před Bohem. ‚Cti otce svého i matku svou‘ je přece jediné přikázání, které má zaslíbení: ‚aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi.‘ “ Jinými slovy, jako bychom v určitém momentu začali rodičům vracet to, co oni do té chvíle dávali nám. Bůh toto chování hodnotí pozitivně a potvrzuje svým zaslíbením.

•  V pořadí Desatera je prvním po sérii přikázání týkajících se vztahu k Bohu. Otevírá oblast týkající se mezilidských vztahů. Že je toto přikázání první, rozhodně není náhoda. Bůh nám ukazuje, že mezigenerační vztahy v rodině jsou jedny z nejdůležitějších. Od počátku našeho života jsou vztahy s rodiči první, které v životě prožíváme. Tyto prvotní rodinné vztahy velice významně do budoucna ovlivňují naše vlastní vztahy – zejména k partnerovi a k dětem.

•  V sérii přikázání týkajících se mezilidských vztahů, je čtvrté přikázání jediné, které je psáno „pozitivní“ formou, všechna ostatní přikázání jsou zakazující, stručná a jasná. Páté přikázání naopak do mezigeneračních vztahů otevírá široký prostor pro kreativní jednání a chování. Můžeme tedy přemýšlet, co všechno znamená ono „cti“ (otce svého a matku svou): poslouchej, naslouchej, sdílej (se), povídej (si), buď v kontaktu, vyjadřuj zájem, nabízej, važ si, pomáhej, upřednostňuj, ochraňuj, neopouštěj, přehlížej chyby, odpouštěj, podporuj, povzbuzuj.

•  Toto přikázání mi říká, že své rodiče mám ctít bez výjimky a bez ohledu na odezvu.

•  Toto přikázání mne také učí být vděčným za mého otce i za mou matku.

Na závěr jedna osobní zkušenost. Před třemi roky jsem byl v Africe. Jedna z věcí, která mne tam nejvíce zaujala, byly výborné rodinné vztahy. Měl jsem možnost více poznat několik afrických rodin a fascinovalo mne, jak všude bezvadně fungují rodinné vztahy. Starší sourozenci se starali o mladší sourozence, rodiče dělali vše pro blaho svých dětí a nejstarší členové rodin – prarodiče, byli všude ve veliké úctě a vážnosti. Snad ani nemusím zdůrazňovat, že se jednalo o rodiny chudé, prakticky nemajetné. Z toho vyplývá jeden důležitý poznatek: kvalitní mezigenerační rodinné vztahy ani v nejmenším nejsou přímo úměrné majetku, bohatství a prosperitě!

Tak bych nám všem přál více Afriky v našich vztazích.

Další informace