Dr. Martin Luther

Dr. Martin Luther se narodil 10. listopadu 1483 v městečku Eisleben. Vyrůstal v Mansfeldu. V patnácti letech odešel do latinské školy v Eisenachu. V osmnácti letech – tedy v roce 1501- odešel do Erfurtu, kde studoval právo podle přání svého otce. V univerzitní knihovně se poprvé setkal s Biblí. V roce 1505 obdržel titul magistra a byl jmenován učitelem filozofie.

Dne 2. července 1505 prožil zásadní proměnu svého životního zaměření. Na cestě z Mansfeldu do školy prožil u vesničky Stotternheim – osm kilometrů před Erfurtem – děsivou bouři. Blesk ho srazil k zemi. Martin ve smrtelné hrůze zavolal: „Svatá Anno, pomoz, stanu se mnichem.“ Dne 17. července splnil svůj slib a vstoupil do augustianského kláštera v Erfurtu. V letech 1510 – 1511 vykonal cestu do Říma v záležitostech  augustianského mnišského řádu. Mravní a duchovní úpadek papežského dvora otřásl Lutherovou vírou ve „svaté“ město. Po návratu byl přeložen na univerzitu ve Wittenbergu. V roce 1512 se stal doktorem theologie. Na prodávání odpustků, které papež nařídil v církvi, reagoval napsáním 95 tezí, které přibil 31. října 1517 na dveře zámeckého kostela ve Wittenbergu a tak vyzval akademickou obec k učené rozpravě. Teze se setkaly s mimořádným zájmem a ohlasem u veřejnosti a v krátkém čase se rozšířily po celém Německu. Tento čin se stal počátkem světové reformace křesťanské církve.

1. teze zní: Protože náš Pán a Mistr Ježíš Kristus řekl „čiňte pokání“, chtěl, aby celý život věrných zde na zemi byl ustavičným a nepřerušeným pokáním.

27. Lidské  výmysly vypravují ti, kteří hlásají, že když peníz zazní ve skříni, duše odlétá z očistce.

62. Opravdovým pokladem církve je svaté evangelium slávy a milosti Boží.

V roce 1518 se uskutečnilo setkání Luthera s papežským legátem Kajetanem, který nutil reformátora k odvolání tezí. V roce 1519 se Luther setkal s papežským zplnomocněncem Miltitzem, který Luthera naklonil, aby napsal papeži dopis, ve kterém pokorně sděluje, že teze odvolat nemůže. Proti odpustkům přestane útočit, jestli jeho protivníci budou mlčet. Protivníci však nemlčeli.

V tomtéž roce se konala v Lipsku veřejná disputa s Dr. Eckem, který obvinil Luthera, že je Husovým stoupencem. Pak napsal Luther tři důležité spisy: „O babylonském zajetí církve“, „O svobodě křesťana“ a „Dopis křesťanské šlechtě německého národa.“

Dne 10. října 1520 obdržel Luther papežskou bullu, kterou ho papež dal do klatby. Všechny Lutherovy spisy měly být spáleny a Luther dán do vazby a odveden do Říma.  Luther se rozhodl, že papežství definitivně odmítá jako neslučitelné s biblickým učením. Dne 10. prosince 1520 spálil veřejně u Wittenberské brány papežskou bullu i všechna papežská nařízení. Tímto činem se definitivně rozešel s Římem. V příštím roce 16. dubna 1521 byl Luther předvolán na říšský sněm ve Wormsu, kde spolu s císařem a knížaty bylo asi pět tisíc lidí. Při druhém slyšení 18. dubna Luther prohlásil: Jestli nebudu přesvědčen argumenty Písma svatého a zdravého rozumu - nepřijímám autoritu papežů a koncilů, protože si vzájemně  odporují. Mé svědomí je podřízeno Božímu slovu – nemohu nic odvolat a také nic neodvolávám, protože jednat proti svědomí je nesprávné a nebezpečné. Zde stojím, jinak nemohu, Bůh mi pomáhej. Amen.

Sněm pak vydal Wormský edikt, kterým byla na Luthera uvalena říšská klatba a přikázáno spálení jeho spisů. Přátelé připravili pro Luthera úkryt na hradě Wartburg, kde pak přebýval deset měsíců a přeložil Nový zákon do němčiny. Po návratu do Wittenbergu usměrňoval další průběh reformace. Spolu s ostatními profesory přeložil Starý zákon do němčiny. Celá Bible se tak dostala do rukou národa v jeho rodné řeči. Podle evangelia Kristova se pak stoupenci reformace nazývali evangelíky. V roce 1530 se konal říšský sněm v Ausgburgu, kde evangelíci předložili císaři své vyznání, které připravil Filip Melanchton. Jelikož katolíci zaútočili na toto vyznání spisem Konfutace, připravil Filip Melanchton Obranu augsburského vyznání (Apologii).

V roce 1531 ve Schmalkalden uzavřela protestantská knížata obrannou dohodu a pověřila Martina Luthera napsáním článků, které by ještě jednou jasně potvrdily, že evangelíci odmítají papežskou vládu jako odporující Písmu svatému a žádají plnou nezávislost na římské církvi. Tyto Šmalkaldské články měly pak pro další cestu evangelické církve velký význam.

Martin Luther spolu s ostatními reformátory zdůraznil čtyři základní principy, které platí stále pro Kristovu církev: Sola Scriptura, solus Christus, sola gratia, sola fide.

Sola Scriptura – jedině Písmo svaté je zdrojem učení i života církve i každého křesťana! 2.Tim.3,16-17.

Solus Christus – jedině Kristus je jediným Spasitelem a jediným prostředníkem mezi Bohem a člověkem! Sk.4,12.

Sola gratia – jedině z milosti Boží může být člověk spasen! Nikdo si spasení nemůže zasloužit, spasení připravil Bůh jako dar.  Ef. 2, 8. 

Sola fide – jedině vírou může člověk přijmout Spasitele i dar spásy, který Kristus připravil! Jan 11,25.

Významným dnem v životě Martina Luthera byl také den svatby s Kateřinou r. Bora  - 13. červen 1525. Svědky byli Lucas Cranach a jeho manželka. Manželé Lutherovi měli 6 dětí: Jan byl doktorem práv, Alžběta zemřela jako nemluvně, Magdaléna zemřela ve třinácti letech, Martin studoval theologii a zemřel před dokončením studia, Pavel byl lékařem - dvorním chirurgem, Markéta se provdala za šlechtice.

Po životě plném duchovních zápasů o církev, která by se řídila jen Božím slovem a věrně následovala svého Mistra – Pána Ježíše Krista, Martin Luther těžce onemocněl a 18.2.1546 odešel ke svému Pánu. Stalo se tak v městě Eisleben. Jeho tělo bylo pohřbeno pod kazatelnou v zámeckém kostele ve Wittenbergu.

„Vzpomínejte na vůdce své, kteříž vám mluvili slovo Boží, následujte jejich víry.“ Žid. 13,7

Další informace