Martin Lupáč

Narození Martina Lupáče (zvaného z Chrudimi) lze datovat zřejmě někdy na konec 14. století. Studoval na universitě v Praze, vyučoval jej např. Jakoubek ze Stříbra. Během studií se zapojil do protestních akcí proti prodávání odpustků v roce 1412. Přiklonil se k husitskému hnutí a později působil ve východních Čechách, byl farářem v Chrudimi. Později zastával kněžskou funkci i v Klatovech.

 

Martin Lupáč se angažoval na diplomatickém poli, v roce 1429 jednal jako jeden z husitských vyslanců v Prešpurku (dnešní Bratislavě) s císařem Zikmundem. Později se také účastnil rozhovorů se zástupci basilejského sněmu v Chebu a posléze byl členem poselstva vyslaného do Basileje, kde se objevil několikrát. Se Zikmundem vyjednával i po bitvě u Lipan.

Roku 1435 se Jan Rokycana stal arcibiskupem a Martin Lupáč byl spolu s Václavem z Mýta zvolen za jeho pomocného  (či světícího) biskupa. Jeho názory a postoje byly poněkud radikálnější než Rokycanovy. Stejně jako Rokycana byl přívržencem Jiřího z Poděbrad a po boku svého arcibiskupa přispěl ke vzniku Jednoty bratrské.

Tento husitský theolog sepsal několik spisů, např. po zrušení Basilejských kompaktát papežem Piem II. v roce 1462 napsal dílo Contra papam. Kompaktát se zastával i v polemice s filosofem a theologem Mikulášem Kusánským. Upravil také text českého překladu Nového zákona. Zemřel 20. dubna 1468.

Další informace