Kutnohorský mír

Když se v září roku 1483 začalo proslýchat, že katolická strana chce rázně vystoupit proti stoupencům kalicha, nenechali se utrakvisté zaskočit a zaútočili na radnice na Starém i Novém Městě pražském, stejně jako na Malé Straně. Radní byli povražděni a vyhozeni z oken či byli uvězněni a nespokojenost lidu se obrátila také proti některým klášterům.

Takový rázný postup přinutil katolíky jednat s utrakvisty o řešení situace. Výsledkem byla dohoda uzavřená na zemském sněmu v Kutné Hoře v březnu roku 1485. Dohoda zavázala obě strany k respektování kompaktát, které byly prohlášeny za ústřední zákon země, po dobu 31 let a k dodržování dřívější dohody o ponechání obou stran při jejich kostelích a svobodném přijímání pod jednou či pod obojí způsobou. Kutnohorská smlouva byla roku 1512 prodloužena na věčné časy.

Kutnohorský mír představoval konec zápasů vyvolaných již působením Jana Husa. Převládlo přesvědčení, že vojenské soupeření obou stran neprospívá zemi. Přestože se i nadále vyskytovaly v náboženském soužití v Čechách různé problémy, stala se země podivuhodným příkladem náboženské tolerance. Patrně ještě lepší situace byla v tomto ohledu na Moravě, kterou, narozdíl od Čech, jimž vládl Vladislav Jagellonský, spravoval Matyáš Korvín.

Další informace