Česká konfese

Ačkoliv se v českém království šířilo učení Lutherovo a své místo se snažila uhájit také Jednota bratrská, na základě Basilejských kompaktát se těšily oficiálnímu uznání pouze vyznání katolické a utrakvistické. Roku 1564 nastoupil na trůn Maxmilián II., který sice choval sympatie k lutherství, ale jeho postavení mu nedovolilo postavit se otevřeně na stranu reformace. V roce 1567 Maxmilián na naléhání lutherské strany zrušil kompaktáta, ale nesvolil k povolení žádného nového vyznání. Vhodná situace k prosazení zájmů reformačně orientované strany se naskytla roku 1575, kdy císař žádal po zemském sněmu uznání svého syna Rudolfa jako následníka trůnu a požadoval také finance na válku proti Turkům. Stavové na oplátku požadovali vydání dokumentu zaručujícího náboženskou svobodu.

I přes neshody, jež panovaly mezi nekatolíky, se jejich zástupci dokázali shodnout na kompromisním vyznání víry, tzv. České konfesi. Tento dokument přijali za svůj luthersky orientovaní utrakvisté (novoutrakvisté) a Jednota bratrská. Konzervativní utrakvisté se ke konfesi nepřipojili. Česká konfese byla do značné míry inspirována Augsburským vyznáním víry, ale přihlížela také k názorům bratrským. Např. lutheránský důraz na ospravedlnění z pouhé víry byl doplněn o důraz na praxi křesťanského života a dobré skutky. Vynechány byly sporné theologické články a také osočování jiných směrů.

Česká konfese byla císaři Maxmiliánovi předložena 18. května 1575. Ten ji však nepotvrdil písemně, pouze ústně. Navíc zakázal její tisk. K porušování náboženské svobody docházelo i nadále. Oficiální uznání České konfese tak přinesl až Rudolfův majestát vydaný Rudolfem II. roku 1609.

Další informace