Jan Rokycana

Jan Rokycana se narodil asi roku 1397 v Rokycanech v rodině kováře. Nějaký čas strávil v klášteře augustiniánů, později studoval v Praze. Roku 1415 se stal bakalářem, o pat­náct let později získal titul mistra svobodných umění. Byl posluchačem Husovým a žá­kem teologa Jakoubka ze Stří­bra. Od roku 1424 byl knězem, působil

v Týnském chrámu, byl správcem duchoven­stva podobojí. Na basi­lejském koncilu hájil nauku o přijímání podo­bojí způsobou. V roce 1435 byl Rokycana zvo­len pražským arcibisku­pem, avšak nebyl nikdy potvrzen papežem a ne­obdržel biskupské svě­cení, takže nemohl ani světit kněze. Později se musel kvůli sporům s císařem Zikmundem odebrat do Hradce Králové, kde zůstal až do roku 1448.

Jan Rokycana byl mužem zastávajícím střední, umírně­nou cestu. Snažil se o dobré vztahy s papežskou kurií a také o soulad v husitském táboře. Svými postoji si však získal mnoho nepřátel na všech stranách. Dobré vztahy navázal s králem Jiřím z Poděbrad.

Rokycana byl dobrým kazatelem, zdůrazňoval nutnost dodržování novozákonních zásad, snažil se, aby duchovní podobojí žili v chudobě, navázal jednání o spolupráci s řeckou církví. K Jednotě bratrské neměl jednoznačný po­stoj - zastával se jí, ale také ji pokládal za narušitelku jed­noty církve.

Několik let před smrtí byl postižen mrtvicí. Zemřel roku 1471 a byl pochován v Týnském chrámu.

Další informace