Manželka Jóba

/ Jób 2, 4-10,  19, 17 a 19b,  31, 9-10/

O manželce Jóba toho příliš nevíme, neznáme dokonce ani její jméno. Víme, že podle Bible za slávou a velikostí muže je ne na posledním místě jeho žena. Taková statečná a šlechetná žena je darem z nebe.

Její nitro odhalují její vlastní slova. Dvě krátké věty. První je otázkou a druhá rozkazem. „Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři.“ / Jób 2,9/

Tyto dvě věty jsou jediná slova, která od ní máme a jsou to bezesporu velmi tvrdá slova. Dle těchto slov jsou někteří vykladači Písma nakloněni tomu nahlížet na tuto ženu jako na bolavou přítěž Jóbova života. Tvrdí, že byla víc pokušením než požehnáním. Autor knihy Biblické ženy říká: „Nepopíráme, že by se něco takového mohlo předpokládat, ale není možné toto tvrdit s jistotou.“ /Snažila jsem se o doslovný překlad ze slovenštiny/ Osobně se autor přiklání k tomu, že to nebyla bezvýznamná a zlá žena.

Jób má takový posudek, jaký Hospodin dal málo komu. „Bál se Boha a vystříhal se zlého,“ /Jób 1,1b/ převýšil všechny svoje vrstevníky, vynikal nad druhými. Mohli bychom uvažovat i o tom, že mu Bůh dal takovou ženu proto, aby ho mohl udržovat v pokoře. Mohla by tu být taková výjimka, ale obecně Hospodin uděloval požehnání „svým nejlepším mužům“ i tím, že jim dával dobré manželky. Výše zmiňovaný autor knihy si osobně myslí, že Jób měl ve své ženě dobrou partnerku, se kterou nejen zplodil, ale i vychoval sedm synů a tři dcery. Jóbovy děti byly slušné a z toho lze usoudit, že za tím musela stát dobrá matka, protože výchova je záležitostí hlavně matek.

Na druhé straně se se svojí bohabojností nemohla měřit s Jóbem, ten vynikal i nad ní.   I ona poznala Jóbovu bezúhonnost.

Hlavní postavou knihy Jób je samozřejmě Jób sám. Jeho žena tam hraje jen malou, zdánlivě nepatrnou úlohu, ale ve skutečnosti znamenala právě ona vrchol Jóbova utrpení.

„Satan ranil Jóba od hlavy k patě ošklivými vředy.“ /Jób 1,7b/ Nebyla to sice smrtelná nemoc, ale zohavila Jóba natolik, že se stal vyvrhelem, na kterého se nikdo nechtěl dívat.  Byl natolik zohavený, že před ním skrývala svoji tvář i jeho vlastní žena.

Znovu si musíme připomenout ony dvě věty, které mu jeho vlastní žena řekla. To nemusí být zlá žena, jen už nechce dále vidět tak těžké utrpení svého muže.

Lidé ve Starém zákoně ještě neměli jasné představy o věčnosti, blaho a štěstí očekávali tady na zemi, v tomto životě. A v tomto případě Jóbova žena věřila, že za zlořečení a rouhání Bůh pošle smrt a ta Jóba vysvobodí z jeho utrpení. Nejen Jóba, ale i ji samotnou, protože se na tu bolest již nemohla déle dívat. Dneska bychom to asi vyjádřili slovy, že se nervově zhroutila. Nedivme se tomu. Vychovala deset dětí a ztratila je. Zůstal jí jen muž a i ten hrozně trpí. To není zlá, ale zlomená žena.

Ještě neměla světlo kříže z Golgoty, ještě nemohla vědět, že je možné trpět i bez viny za druhé v zájmu Božího království. Ona ještě nemohla všechno toto vědět, a proto ji nechceme odsoudit, pravda, ani ne zoufat a rouhat se, ale spolu s ní plakat a spolucítit.

Další informace