Královna Ester

Jméno Ester znamená v překladu „hvězda“. Ester byla opravdu hvězdou, která zářila v určité starozákonní době. Prošla velmi bolavou cestou, žalem a utrpením. V útlém dětství osiřela. Otce i matku ji nahradil rodinný příbuzný, strýc  Mordokaj. Mordokaj byl zbožný Žid s pevným charakterem, který i poté, co se dostal do vyhnanství, zůstal věrný Bohu.

Perské království bylo na vrcholu svých dějin. Král Achašveróš vládl nad 127 krajinami. Jednou uspořádal pro všechny své velmože a služebníky velkou hostinu, která trvala půl roku.  V Bibli je uváděno, že král při ní vystavoval na odiv bohatství své královské slávy a skvostnou nádheru své velikosti. Tato velkolepá hostina však neskončila nejlépe. Achašveróš rozveselen vínem vydal rozkaz předvést královnu Vašti, aby se mohl jaksi veřejně pochlubit její krásou. Královna se zdráhala přijít a asi nás ani nenapadne myslet si, že by jí to prošlo jen tak. Neprošlo! Král sršel hněvem a královská koruna byla volná pro tu, která bude lepší než ona. Jak se ale vlastně hledá nová královna? (Měla jsem velké nutkání zeptat se svého manžela, ale pak jsem si to rozmyslela:-)). Docela mi stačily rady královských panošů, kteří doporučovali vyhledávat pro krále dívky, panny půvabného vzhledu, ze kterých si po jejich ročním „školení“ vybere. Příprava dívek na získání novodobého titulu miss ČR je asi slabým odvarem.

Na hrad Šůšan tak byla vzata i Mordokajova svěřenkyně Ester. Ester svou krásou převýšila ostatní děvčata. Dostala se do prostředí, kde se vše točilo kolem kultu těla. Ale to přece není všechno! Vždyť i porotci v soutěžích krásy tvrdí, že by dívky měly být také vzdělané, s dobrými charakterovými vlastnostmi a mít tzv. charisma. (Co to je se manžela z obavy, aby nakonec nezačal o mne pochybovat, raději opět neptám :-)).

Dopadlo to tak, že „konkurs vyhrála“ Ester a král položil královskou korunu na její hlavu. Z chudobné dívenky se stala královna (pohádka o Popelce měla určitě jiný podklad....). Ester ale ani v tomto postavení nezapomněla na to, z čeho má krása ženy pramenit. O svém lidu a svém původu však zatím neřekla nic.

Na scénu v našem příběhu nastupuje ctižádostivý, chytrý diplomat Haman, kterému neušlo, že Židé jsou zvláštním národem, odlišným od ostatních. Králi namluvil, že z toho, že tento národ ve své zemi strpí, nemá vůbec žáden užitek (Ester 3,8). Panovník s ním souhlasil a pověřil Hamana vykonat potřebná opatření. Židé měli být vyhlazeni!

Mordokaj si byl vědom toho, oč tu běží a vyzval Ester, aby zakročila a přimluvila se u krále za svůj lid.

Nebylo to však vůbec jednoduché. Ester se zpočátku vymlouvala, že ke králi bez pozvání nesmí a při nedodržení tohoto příkazu ji čeká smrt. V této situaci ji nekompromisní Mordokaj  připomíná: „Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato!“ (Ester 4,14).  Nakonec se královna nahlas rozhodne, že ke králi půjde, přestože to není podle zákona. Předtím ale ještě nařídí Mordokaji, aby shromáždil všechny Židy v Šůšanu a postili se za ni tři dny. Totéž bude vykonávat i ona se svými dívkami. I na pohanském královském dvoře zůstala totiž ve spojení s Bohem a chtěla se modlit. Vědoma vlastní smrti prohlašuje: „Mám-li zahynout, zahynu.“

Vše nakonec dopadlo dobře. Tedy pro židovský národ. Haman skončil na šibenici a stal se symbolem antisemitských záměrů. V dějinách lidstva se jemu podobní vždy našli. Musí nám být jasné, že židovský národ nikdy nesplyne s jinými národy. Je to národ vyvolený, ne bez viny, ale oddělený od ostatních a Pánu Bohu se zalíbilo skrze něj připravit spásu celého lidstva.

V královně Ester vidíme její velikost, když zůstala na pohanském královském dvoře věrnou Izraelitkou. Byla královnou, ale ve svém svědomí vázána zákonem Božím. Nadevšechno milovala ne sebe, ale svůj národ a Bůh ji v tom pomáhal. Mnohému bychom se od ní měli naučit. Bůh i nás spasil. Z jakého důvodu a proč?

Další informace