Šúnemanka – velká žena, díl I.

(2.Kr. 4, 8-17)

Je před námi další žena beze jména. Známe ji pouze jako Šúnemanku, ženu ze Šúnemu. Čteme, že prorok Elíša procházel Šúnemem a tam byla znamenitá žena (8. verš). Duši této ženy zaujaly vyšší hodnoty. Proto ani Elíša, prorok Boží nemohl ujít její pozornosti.

Nevíme, jak se dostala k Elíšovi. Podle Bible byla iniciátorkou spíše ona. Čteme, že ho přiměla, aby se stal jejím hostem. Vzniklo mezi nimi přátelství, kdykoli Elíša tudy procházel, zašel do jejího domu, aby pojedl chléb.

Nemůžeme opomenout její pohostinnost. Ta je předností Božího lidu. Poprvé byl Elíša k návštěvě přinucen, ale potom tam chodíval rád, vědom si toho, že ho přijímají s radostí. Pohostinství podle Bible má být bez reptání (1.Petra 4,9). Šúnemanka nebyla jen Martou, ale i Marií. Neztratila kvůli kuchyni a pohostinství smysl pro vyšší hodnoty. Ochotně uhostila proroka, ale měla i oči a uši a rozumné srdce.

Tato žena viděla, že Elíša je svatý člověk. To nám ukazuje, že ctila svatého Boha, protože ten, kdo jej ctí, váží si i Jeho služebníků. Nikdy nám nemůže být lhostejné to, jak se díváme na Boží služebníky a jak s nimi jednáme. Tato žena vydala o Elíšovi krásné svědectví. Kéž by tak mohli druzí lidé mluvit o nás.

Šúnemanka vycítila, co by Elíša potřeboval. Kromě jídla potřeboval i ztišení a samotu se svým Bohem. A znovu vidíme velikost této ženy. Své plány musí oznámit svému manželovi, vždyť jde o přestavbu jejich domu a o záležitost, která vyžaduje manželův souhlas. Dobrá snaha se brzy proměnila v čin a když Elíša znovu přišel, mohli ho zavést do jeho nového pokojíku, který mu postavili na střeše. Elíšovi se velmi líbil a chtěl se této ženě za všechnu její péči odvděčit. „Hle, staráš se o nás se vší péčí. Co bych pro tebe mohl udělat? Mám se za tebe přimluvit u krále nebo u velitele vojska?“ Odpověděla: „Bydlím spokojeně uprostřed svého lidu.“(2.Kr.4,13)  Je spokojená se svým údělem. Spokojení lidé, to je velká věc!

Ale i ona měla v životě vroucí touhu, chtěla se stát matkou. Ale pravděpodobně už pochovala tuto svoji touhu a naději. Brala takové omezení svého života z Božích rukou a tato škola ji udělala velkou. Neztratila se v životě, když jí Pán nedal děti, zaplnila prázdnotu svého života tím, že sloužila Božím služebníkům.

Prorokův služebník se dověděl, že tato nemůže mít děti. Elíša se určitě radil se svým Bohem a potom zvěstoval ženě: „V jistém čase, po obvyklé době, budeš chovat syna." Ona řekla: „Ne, můj pane, muži Boží, nelži své služebnici!“ Chápeme ji, nechtěla snít o něčem, co se už lidskýma očima viděno nemůže stát.

Boží cesty jsou předivné a když se my úplně vzdáme svých nadějí, tehdy nám Bůh připraví velké věci. To je Boží výchova, možná ji vždycky nechápeme, ale Bůh nás chce osvobodit od sebe samých. Šúnemanka porodila syna, tak jak jí to předpověděl Elíša. Tato událost je pro nás všechny jistě velkým povzbuzením, máme Boha, u kterého je všechno možné (Marek. 10,27).

Další informace