Děvčátko z Izraele

V dnešních Nedělních listech jsem do galerie biblických žen zařadila ne ženu ve smyslu dospělé ženské bytosti či vdané paní, ale malou dívenku. Její obraz je natolik krásný, že ho nemůžeme vynechat. Jsem vždycky nadšená ze zajímavých příběhů často bezejmenných obyčejných lidí, o kterých se pisatelé v Bibli zmiňují jen v pár verších. Zdaleka nejsou ústřední postavou, ale jejich mihnutí se na "obrazovce" je v rámci scénáře až neskutečně důležité.

Do takové role bylo obsazeno i jedno izraelské děvčátko. Nemělo lehké dětství, protože vztahy mezi Izraelem a sousední Sýrií nebyly dobré. Syřané utlačovali své sousedy, ztrpčovali jim život a loupežili na jejich území. Při jednom takovém vpádu byla zajata malá holčička. Naštěstí ještě nemohla být předmětem mužské smyslnosti, nicméně to, že ji vojáci vzali s sebou, vypovídá o tom, že byla zřejmě hezká, zdravá a bystrá a slibovala dobrý zisk z prodeje. Její situace byla tragická. Ztratila domov, rodiče, sourozence a bez soucitu se ocitla v nepřátelské pohanské cizině. Už jen při psaní těchto řádků se mi svírá srdce. Jsem matkou tří dcer a umím si představit bezmoc a bolest, kterou prožívala její maminka při pomyšlení na osud, jaký její dcerku v nehostinném prostředí mohl čekat.

Za jakých okolností se dostala do domu Naamána, velitele vojska aramejského krále, nevíme, ale pravděpodobně si ji jako levnou pracovní sílu koupila na tržišti jeho manželka. Dívenka přišla z lidského pohledu o všechno. Smyslem naší víry je naděje, že v každé chvíli a v kontextu jakékoliv situace o nás Bůh ví a je s námi. A to mi umožňuje psát dále. Holčička přišla o všechno, jen ne o svého Boha, a proto se ani v cizí zemi nemohla ztratit. Bůh i tam měl pro ni svůj plán. Nezapomněla na to, že se její rodiče doma bavili o Bohu, kterému mohou všechno říct a na kterého se mohou spolehnout. Vzpomněla si na to, jak se její rodiče k tomuto Bohu modlili, jak se radovali z jeho byť neviditelné přítomnosti. A to ji vedlo k tomu, že mohla vidět víc, než jen svůj těžký úděl.

Všimla si, že netrpí jenom ona sama. Svou paní viděla kvůli nemoci jejího muže mnohokrát plakat. Soucítila s ní a neohroženě věřila, že pánovi domu by mohl pomoct prorok Elíša. Možná už byla větší a více přemýšlela, jak by konkrétně ona mohla pomoct. Vždyť jeho stav byl vážný a nevěděli si rady ani mnozí lékaři. Život této dívky je obdivuhodný. Sloužila tam, kde ji Pán Bůh postavil. Neřešila, jestli si za malomocenství může Naamán sám, neřešila jeho bezbožnost a jaký vede život. Měla srdce na pravém místě. Svou radu si nenechala pro sebe, a přestože v příběhu dál "hraje" více aktérů, všichni dohromady se podílejí na Naamánově uzdravení :-).

Nemohu si pomoct, ale vyvstávají mi na mysl současné situace, které třeba v případě uprchlické krize nabývají celosvětového problému. Ale v případě Těšína nám bohatě postačí příklad nepřizpůsobivých občanů, sociálně slabých rodin nebo bezdomovců. Všichni na ně máme nějaký názor. Rozebíráme, do jaké míry si za "to" mohou sami, do jaké míry si naší případné pomoci budou vědomi, jestli ji ocení a jestli bude vůbec smysluplná. Přiznám se, že je to pro mě velice těžké. Politickému pozadí moc nerozumím, argumenty o používání zdravého rozumu, účelné investici těžce vydělaných peněz, mě většinou udupají do země.

Ta dívenka zmíněná v prvních pěti verších páté kapitoly druhé knihy královské je skvělá! A i na základě jejího života mi budou vždy sympatičtí ti, kteří něco podniknou pro sociálně slabé, uvaří bezdomovcům polévku, zabalí do deky uprchlíka, všimnou si smutné sousedky nebo nějakým jiným způsobem se na chvíli stanou pro druhého užitečným bez ohledu na všechno. Myslím si, že ona holčička jiné ambice než obyčejný soucit neměla.

Její svědectví bylo natolik přesvědčivé, že pohnulo i královským dvorem. Čím pohneme my?

Další informace