Královna Jezábel

Mezi postavami Starého zákona je Jezábel modelem nejzhoubnější ženy. Brrrr! Stala se osudnou nejen svému muži, nýbrž i celému národu.

Byla zaťatou pohankou a po boku svého manžela, izraelského krále, se z nuly stala velmi významnou osobností.

Král Achab nebyl vysloveně zloduch, spíš velký slaboch, který se kvůli této vlastnosti za krále ani nehodil. Bylo možné ho velmi lehce ovlivnit, byl bezpáteřní, bez vědomí vlastní zkaženosti a hříšného jednání. A tak není divu, že se dostal on i celý národ pod nadvládu zlé, velmi zlé ženy. Opakuji se, ale je důležité si uvědomit, že Jezábel byla příšerným symbolem ženské podlosti a fikanosti.

Vyšší postavení umožňuje ovlivňovat své okolí, ať už v dobrém, nebo ve zlém. O Achabovi čteme, že se „dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, více než všichni, kdo byli před ním“. (1.Královská 16,30)  Když je muž takový, častokrát má na jeho chování velký podíl jeho žena. Není tomu tak vždycky, ale v tomto případě ano. Nejhorší na tom bylo, že si ji sám vybral! A dobrovolně!

Přemýšlím, do jaké míry mohl vidět, že jeho žena nechce sloužit, ale panovat. Achab se tomu přizpůsobil a dostal se, jak tomu v dnešní době říkáme, „pod pantofel“. Slaboch, který si nechal diktovat. Některé ženy mají k diktování dispozice, vyrostly v matriarchální rodině. Doktor Jaro Křivohlavý na svých přednáškách o rodině vždy zdůrazňoval, že nejvíc vychováváme, když nevychováváme. Děti nás vidí, a náš vzor je pro ně vším. A mluvit, přikazovat to, co sami neděláme, je zbytečné. Možná i já mám tendence být manželovým „krkem“, který kroutí jeho hlavou. Ale můj muž se nenechá a já jsem vlastně ráda. Nechci, aby dělal všechno, co si zamanu. Potřebuji si ho vážit a vidět v něm „chlapa“. Modlím se, abych byla moudrou podřízenou ženou, abych nebránila manželovi zastávat úkol od Pána Boha být zodpovědnou hlavou rodiny.

Jezábel věděla, co chce a co chtěla, uměla prosadit. Pod jejím vlivem to šlo v národě i církvi od desíti k pěti. Patřila k fanatickým vyznavačům Baala, a za Achabovy vlády patřilo k jejímu služebnictvu 450 jeho proroků a dále 400 proroků bohyně Ašéry. Požadovala, aby její bůh měl přinejmenším stejná práva jako Bůh Izraele. Izraelský národ v její době měl ohromné štěstí – měl jednoho z největších proroků – Eliáše. A i když se královna snažila mít nad vším moc, nad ním neměla! Vměšovala se do politiky i do náboženství. Byla v tom vytrvalá a cílevědomá. Vraždila proroky Hospodinovy tak masivně, že Eliáš si myslel, že už zůstal sám. Zato Baalovi proroci měli u ní „zelenou“. Tím se dostala s prorokem Eliášem do konfliktu. K souboji mezi Hospodinem a Baalem došlo na hoře Karmel, kde Bůh Izraele slavně zvítězil. Achab na Karmelu viděl v Eliášovi velkého Božího proroka, ale doma musel „poslušně“ uznat, že je podvodníkem, který za to musí zaplatit životem. Jezabel nějaké Boží divy neohromily ani nezměnily. Měla vše promyšlené a jediné, o co jí šlo, bylo „zbavit se“ Eliáše. A podařilo se jí to. Eliáš se vylekal natolik, že utekl.

Její charakter podtrhuje ještě více příběh Nábotovy vinice, v němž sehrála hlavní roli. Jezábel si všimla, že se její muž chová nějak divně. Byl smutný a nic nejedl. Achab na její výzvu nic nezatajoval, z jeho reakcí ještě šlo usoudit na trochu „svědomí“. Řešení se ale hned ujala Jezábel, která přece žádnými Božími zákony vázána není! Muž je zbabělec, ona nikoliv. Musí ho zastoupit.  Achab o všem věděl, přitom dělal, jako by nevěděl a naivně si myslel, že je bez viny. Ale uvažoval špatně. Neudělal nic, aby zachránil nevinného Nábota, proto rozsudek byl velmi tvrdý: „Psi budou lízat tvou krev a psi budou žrát i tělo Jezábel“. (1. Královská 21,19 – 23.) A tak se také stalo!

Pane Bože dej, ať naše manželství jsou plná vzájemné úcty, vědomí vlastní role, bez podlého manipulativního jednání a podněcování ke zlému!

Další informace