Královna ze Sáby

(1.Kr.10,1-13; 2.Par.9,1-2)

Královna ze Sáby je ve Starém zákoně zmíněna dvakrát, rovněž i Nový zákon ji zmiňuje na dvou místech. Pán Ježíš ji vyzdvihuje jako hledající duši, která neutonula v materiálním světě a pozemských starostech, ale hledala něco vyššího (Mt.12,42; Lk.11,31). Určitě ne nadarmo se dostalo její jméno do Bible. Co nám chce královna ze Sáby říct dnes?

Byla to bohatá žena vysokého postavení s mnohými povinnostmi. Nevíme, zda měla muže nebo byla vdovou.

Zpráva o Šalamounovi se brzy dostala až k ní, přestože žila asi 2500 kilometrů od Jeruzaléma. A ona měla uši k naslouchání, které tak mnozí nemají. Slyšela o králi Izraele mnoho, ale nejvíce ji zaujala jeho moudrost a obzvlášť jeho spojení s Bohem. Byl to zbožný král. Tato královna velmi dobře pochopila, že tady nejde o pohádky, ale o skutečnost. Byla uvažující ženou. Zajímaly ji různé věci, na které nedostávala jasnou odpověď. Existují lidé, co nemají žádné otázky, ale k takovým královna ze Sáby nepatřila. Hnaná vnitřní touhou vydala se na cestu. Chtěla osobně vidět, slyšet a přesvědčit se o skutečnosti. Vydala se na cestu s velkým doprovodem a velkým bohatstvím.

V té době se cestovalo na velbloudech, cesta byla zdlouhavá, ale když chce člověk něco získat, musí obětovat i čas a riskovat všechny těžkosti spojené s cestou. I dnes se konají královské návštěvy. Mnohé z nich jsou bezvýznamné, jenom zdvořilé, ale u této ženy šlo o něco víc, šlo jí o skutečné hledání a poznání vyššího cíle života. Král Šalamoun byl mimořádně moudrý člověk, jaký se najde jen velmi zřídka. Odpověděl na všechny královniny otázky a to je dar z nebes. A královna měla otevřené oči i uši, mnoho se dozvěděla a byla nesmírně překvapená. Vždyť jí neřekli ani polovinu z toho, co na vlastní oči viděla a na vlastní uši slyšela přímo od krále. Bylo to nad její očekávání.

Královna viděla všechno Šalamounovo bohatství, jeho nádherný dům, skvělé pokrmy na jeho stole, práci jeho služebníků, ale největší dojem na ni udělalo schodiště, po kterém král chodíval do Božího domu. Nikdy něco takového neviděla ani o něčem takovém neslyšela.  Byla ohromena.

Tato žena se dostala dál a výš než ke králi Šalamounovi, dostala se až k živému Bohu. Pochopila, že Pán Bůh velmi miluje Izrael, když mu dal takového rozumného panovníka.

Zastavme se na chvíli u schodiště do modlitebního domu, které na ni zapůsobilo tak mohutným dojmem. Dbejme na to, abychom i my měli takové schodiště, po kterém bychom věrně stoupali do domu modlitby. Naší ustavičnou touhou by mělo být stoupání k výšinám modlitebního života. Stejné schodiště by mělo vést i do naší tiché komůrky doma.

Královna obdarovala krále Šalamouna mnohými dary, ale i sama toužila být obdarována krásnými královskými dary. Upřímně vyslovila, co by chtěla. Nepřetvařovala se. A král jí dal vše, oč si žádala. Ale to nejcennější, co si odnesla, bylo poznání živého Boha. I když měla všechno a byla velmi zaneprázdněná mnohými povinnostmi ve svém domě i ve svém národě, její velikost se skrývala právě v tom, že nedala ve svém srdci jediné a hlavní místo svému velkému bohatství a významnému postavení, ale hledala vyšší hodnoty. A kdo hledá, najde. I královna ze Sáby našla.

Další informace