Abígajil – manželství dvou světů

(1.  Sam.25, 14-44)

Nábal a Abígajil - zvláštní dvojice. Manželství představující dva zcela odlišné světy. Abígajil rozumná, šlechetná žena, Nábal lakomý a nerozumný muž.

O této manželské dvojici bychom nic nevěděli, kdyby se nebyla potkala s Davidem. Sám Bůh jim ho poslal do cesty. Bylo to zvláštní setkání. David utíkal a skrýval se před Saulem, který ho pronásledoval. Ale i na útěku pomáhal, kde mohl a snažil se činit dobře. Většinou se skrýval v pohraničí, tam, kde měli hospodářství Nábal a Abígajil. David toto jejich hospodářství chránil.

Když Nábal stříhal ovce, což bylo jako sběr úrody, David si myslel, že nadešel čas, aby on i jeho vojáci z toho něco dostali. Byl to oprávněný nárok. Tu se však ukázala Nábalova pravá tvář a současně i Davidova zlost. Nábal tvrdým způsobem odbyl Davidovy vojáky.

Když se vojáci vrátili od Nábala k Davidovi a vyřídili mu, jak pochodili, David se velice rozhněval a chtěl se Nábalovi pomstít. Jeho pohnutky nebyly zlé, chtěl, aby v jeho národě vládla spravedlnost a ušlechtilost, aby lidé byli vděční a obětaví. Jenže pravá víra přenechává pomstu a soud Bohu. Boží člověk i v takové složité životní situaci, v jaké byl David, musí zůstat Božím – důstojným. A tuto důstojnost dává jen pravá víra. Nechybělo mnoho a David by ztratil důstojnost Božího člověka, protože se odklonil od linie pravé víry. Rozhněvaný a pomstychtivý David, to nebyl David, jakého jsme znali. David byl trpělivý, pokorný a uměl odpouštět. Nejednou odpustil i Saulovi a zachránil mu život.

David svoji pomstu nevykonal. Svatý Bůh zasáhl včas. Ve své milosti ho zachránil od neuváženého kroku. Jeho ruce nebyly poskvrněny krví.

Abígajil byla krásná a rozumná žena. Nevíme, jak se to stalo, že takto rozumná žena si vzala za manžela tak drsného a lakomého člověka. Taktéž nevíme, zda se pro Nábala rozhodla sama, nebo jí ho vybrali jiní.  V té době o vdávání dívek rozhodovali většinou rodiče, hlavně otcové. Dívka se nemohla svobodně rozhodnout, musela se podrobit jejich vůli. Rodičům se jistě Nábal líbil, byl bohatý a z váženého rodu, takže Abígajil s ním bude dobře zaopatřena. Ke štěstí jí nebude nic chybět. Rozhodli se a možná k této volbě dceru přinutili. Přepočítali se však. Bohatství je sice cenné, ale když člověk nemá charakter, ztrácí svoji hodnotu. Člověk bez charakteru, i když má veliké bohatství, je bídný a chudobný. Nábal byl bohatý v zemských statcích, ale nebyl bohatý v Bohu.

Pro Abígajil bylo nesmírně těžké den co den, rok co rok žít s takovým mužem a nepokazit se. A ona to dokázala a nepokazila se. Zůstala věrnou a šlechetnou manželkou, což bylo víc než hrdinské.

Jednoho dne dostala Abígajil velmi znepokojující  zprávu. Její manžel se vůči Davidově zachoval velmi zle a ohrozil tak celou rodinu. Abígajil si uvědomila toto nebezpečí a věděla, že ho musí odvrátit. Manželství je jedno tělo a ona se cítila spoluvinnou a spoluzodpovědnou. Abígajil byla velkou ve své moudrosti, šlechetnosti, rozhodování se i v činech. Zachránila nejen svého muže, ale i Davida. Měla prorocký pohled, moudrost z nebe a rozuměla poslání, které David dostal od Boha. Proto Abígajil varovala Davida před výčitkami svědomí, které by jistě měl, kdyby pokračoval na špatné cestě pomsty a hněvu. Chtěla zachránit Davidovy ruce od krveprolití a chtěla zachránit i sebe.

Kde se u Abígajil vzala ona statečnost a šlechetnost? Jak dosáhla takové duchovní úrovně? U svého muže nic takového získat nemohla. Určitě navštěvovala „Samuelovu školu“. Těžký život, bolest a utrpení způsobené manželstvím ji vedly stále víc k Božímu lidu, k Bohu. U Něho hledala pomoc a útěchu. U Něho se učila moudrosti, poznávala pravdu a získávala ducha pokání. Velmi ochotně přinesla Davidovi bohaté dary a myslela si, že to měla udělat už dřív, častěji, že velmi mnoho zanedbala. Proto vinu svého domu vzala na sebe. A tady Abígajil jednala „novozákonně“. Kdy budeme takto přemýšlet i my?

 A David? V tomto setkání vidí, že mu přichází vstříc sám svatý Bůh. Vidí v ní požehnanou ruku svého Boha, a proto Ho oslavuje, žehná a velebí.

 Abígajil se po setkání s Davidem vrátila domů ke svému muži. Věděla, že se nevrací do útulného domova ani do pohody, ale vrátila se. Byla dobrou manželkou a věděla, že její místo je v domě jejího muže, po jeho boku. Čekalo ji nemilé setkání, Nábal byl opilý. Tak se zdá, že nebyla ani překvapená, jakoby to nebylo poprvé. Čteme o ní, že mlčela. Nic mu nevyčítala, nehádala se s ním. Bylo to to nejmoudřejší, co mohla udělat. Neřekla mu nic o setkání s Davidem ani o darech, které mu dala? Bylo to správné? Může žena podniknout takové kroky bez vědomí muže? Za normálních okolností ne. Tam, kde se společně hospodaří, má se i společně obětovat. Abígajil to věděla, nebyla tajnůstkářka, nedělala nic za zády svého manžela, ale Nábal byl v takovém stavu, že mu to nemohla hned povědět.

Na druhý den, když Nábal vystřízlivěl, Abígajil mu vyprávěla všechno, co se přihodilo. Očekávali bychom, že se umoudří, dá se říct a pochopí, že Abígajil zachránila nejen majetek, odvrátila jistou záhubu rodiny, ale že zachránila i jeho život. Čekali bychom, že konečně pozná pravou hodnotu své ženy, ocení ji a bude jí vděčný. Čekali bychom marně.  V Bibli čteme: „Tu ho ranila mrtvice a ztuhl jako kámen. Asi po deseti dnech Hospodin Nábala tvrdě zasáhl, takže zemřel.“ (1.Sam.25, 37b-38) Abígajil trpěla mnoho, velmi mnoho, ale ve všech zkouškách statečně obstála. A tehdy, když už byla na pokraji svých sil, Hospodin zasáhl. Zbavil ji utrpení.

A David? David se naučil Nábalům odpouštět a přenechávat pomstu a soud nad nimi Hospodinu.

Když se David dozvěděl, že Nábal zemřel, rozhodl se vzít si Abígajil za manželku. David už ženatý byl, ale jeho manželku mu vzali a provdali za jiného. Nedivíme se, že po tom všem David zatoužil po krásné a rozumné duši, jako byla Abígajil. A Abígajil? Neodporovala. Stala se Davidovou ženou. Nepochybujeme, že toto manželství nebylo manželstvím dvou světů, ale jednoho. Manželství, jaké chce mít Bůh.

Další informace