Věštkyně z Én-dóru

Do naší galerie biblických žen zmíněných v Nedělních listech jsme už zahrnuli i ženy, kterým Bible věnuje jen pár slov. I ty jsou pro nás velice povzbuzující a inspirativní.

O věštkyni z Én-dóru se píše téměř v celé 28. kapitole 1. knihy Samuelovy a přestože ona samanemá s Pánem Bohem nic společného, příběh související s její osobou je pro nás také důležitý. Posuďte sami.

Jestli tato žena vynikala krásou nebo naopak, zda měla manžela či děti, o které se vzorně nebo s určitými mezerami starala, nevíme. Možná to nevěděli ani její vzdálenější sousedé. Ale téměř "všichni" ji doporučovali Saulovi, když sháněl ženu, která vyvolává duchy zemřelých. Do tohoto okamžiku bylo její povolání přísně zakázáno a v jejím případě přísně tajeno! V 5. knize Mojžíšové 18, 9-12 čteme: "Až vstoupíš do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle ohavností oněch pronárodů. Ať se u tebe nevyskytne věštec obírající se věštbami, hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti."

Král Saul dal správně podle zákona vymýtit ze země všechny vyvolávače duchů zemřelých a jasnovidce. Tato věštkyně však z nějakého důvodu unikla záhubě. Asi to nebylo tím, že by o ní nikdo nevěděl. Byla prostě "šikovná" a ve své práci "načerno" uměla chodit! Tak jako v obchodní sféře je důležitá nejen nabídka, ale také poptávka, ona sama by nemohla "fungovat", kdyby o její služby nebyl zájem. Dost dobře si vzpomínám na bouřlivou debatu s přáteli o tom, kdo vlastně může za "nejstarší řemeslo". Je fakt, že existence provozovatelů obou činností by bez zákazníků prostě nebyla možná. A těch bylo a je stále mnoho.

Vždy, když se člověk dostane do problémů, je v tísni a pod tlakem, hledá pomoc. Je to zcela přirozené a normální. Ale má to jeden háček. Záleží jen na nás, na koho se v rámci široké nabídky obrátíme.

Co vedlo k tomu, že sám panovník najednou vyhledává to, co sám zakázal? Proč ta změna v myšlení? Odpověď je nasnadě. Saul ve svém životě přestal počítat s Pánem Bohem a nežil tak, aby se jeho chování a jednání Bohu líbilo. I z příběhů jeho manželky Achínoam a dcery Míkal, popsaných v předešlých Nedělních listech, je to patrné. Život se mu zkomplikoval. Ve své beznaději chtěl vyhledat tvář svého Boha, ale vzhledem k tomu, že nedostal okamžitou odpověď, neměl víru a jistotu, že ho Bůh slyší.

Co se týče vyslyšení modliteb, moc se mi líbí příklad semaforu. Bůh slyší každou modlitbu. Vzhledem k tomu, že je vševědoucí, ví, co je pro nás dobré v dané chvíli a co v čase budoucím. Proto některým našim modlitbám dá rovnou zelenou a vyslyší je, některým červenou, neboť nejsou ve shodě s jeho vůlí a některým svítí oranžová, a ta znamená čekej, ještě nenastal čas.

A tuto variantu Saul odmítl. Nechtěl čekat. Strachy se třese teď, z boje s Pelištejci je ve velkých úzkostech právě v tuto chvíli! Vnímá, že mu Pán Bůh neodpovídá ani skrze sny, ani skrze proroky a on neodkladně potřebuje vědět, co má dělat. Nač čekat? Chce vyzkoušet něco jiného, vlastně cokoli, co mu přinese kýžený výsledek. Vstupuje na cestu, kterou před lety sám zakázal. Najednou jsou si s věštkyní blíž. Nejdou proti sobě. Vrána k vráně sedá...

Při myšlence, že v určitém smyslu vůbec nepopisuji dávný příběh, mě mrazí v zádech. I v současné době ztrácíme trpělivost a bereme otěže svých životů do vlastních rukou. Vždycky si najdeme omluvu pro naše jednání, kterým byť jen "trošku" popíráme Boží moudrost, všemohoucnost a spravedlnost. Má kamarádka tvrdila, že touží lidem ukázat na Pána Boha prostřednictvím svého manželství. Znělo to hezky do té doby, než se zamilovala do druhého. Má kamarádka tvrdila, že děti jsou darem od Pána Boha. Znělo to hezky do té doby, než podstoupila zákrok, kterým tomu udělal přítrž. Má kamarádka tvrdila, že chce každý den žít praktický křesťanský život. Znělo to hezky do té doby, než začala žít na hromádce s chlápkem, který kostel obchází obloukem.  Má kamarádka tvrdila, že nechápe lidi, kteří se i po přečtení odborné literatury podrobují alternativní medicíně. Znělo to hezky do té doby, než jsem u ní doma viděla krabičky homeopatik. Má kamarádka...

Při psaní tohoto článku mám na mysli jedno: chci každý den volat k Bohu a prosit ho, abych mu zůstala věrná a abych v těžkých  životních situacích nezvolila řešení, které by se nakonec ukázalo jako vlk v rouše beránkově. Ono totiž dozvědět se malou radu prostřednictvím pokorné a pohostinné věštkyně vůbec nevypadalo špatně. Ale je to cesta, která se Bohu nelíbí!

Další informace