Míkal, Saulova dcera – Davidova žena

(1.Sam.18, 17-30;  19, 10-17; 25,44; 2.Sam. 3,14-16; 6, 16-23)

Máme před sebou zase jeden smutný životní příběh. Míkal, Saulova dcera se mohla stát pramatkou Pána Ježíše. Nestala se. Měla pěkný začátek manželství, ale smutný konec.

Naplnilo se u ní přísloví: „Jablko nepadá daleko od stromu.“  Měla veliké životní vyhlídky, ale všechno bylo marné, Míkal se vydala opačným směrem. Přestože měla překrásnou matku, ušlechtilého a charakterního bratra, přestože se stala manželkou muže, který byl podle Božího srdce, nic to Míkal nepomohlo a to proto, jak uvidíme později, že pohrdla samotným Bohem.

Saul s podlými úmysly nabídl svou starší dceru Mérab Davidovi, aby si ji vzal za ženu, ale když už měla být svatba, pošlapal Saul jejich lásku a provdal Mérab za jiného muže. Chtěl tak zkompromitovat Davida a vyprovokovat ho, ale přepočítal se, David zůstal v klidu a mladší dcera Míkal se do něj zamilovala.

Zamilovanost starší dcery se podařilo Saulovi zlomit, z toho usuzujeme, že Mérab byla „dcerou svého otce“, kdežto Míkal nikoli. Míkal se zamilovala do Davida bez svolení otce, ba dokonce se nám zdá, že tím chtěla otci vzdorovat.

Zamilovaný pár nemůže zůstat tajemstvím pro své okolí. I na královském dvoře se tato novinka rychle rozšířila, otec král se o tom také dozvěděl. Asi ho to dost zarazilo, ale na druhou stranu se mu to hodilo. Zase měl podlé plány. Davida „hodil“ do rukou Pelištejců. Za tímto účelem žádal od Davida neobvyklý zásnubní dar, sto předkožek Pelištejců.  A David? Přinesl dvě stě předkožek. Saul nemohl dělat nic jiného než Míkal dát Davidovi a David se stal zeťem.

Míkal se dostala do nové situace. Je dcerou krále, ale i manželkou Davida. Kterou cestou půjde, s otcem nebo se svým mužem? Takové napětí není v normálních poměrech vůbec nutné, dcera by měla ctít otce, ale podle věčně platných Božích principů se má více držet svého manžela. A Míkal chce být dobrou dcerou, ale na prvním místě i věrnou manželkou.

Jenže život se nám nejednou zkomplikuje i tam, kde bychom to nečekali. I v královském paláci se velmi zkomplikoval. Míkal jasně viděla, že její otec nemá Davida v lásce, ale velmi se ho bojí. Jeho žárlivost a nenávist vůči Davidovi se den ze dne stupňovala a Míkal viděla, že se musí rozhodnout, buď otec, nebo manžel. Míkal se rozhodla správně, rozhodla se pro manžela, který byl nevinný a měl čisté svědomí.  Všechny zlomyslné záměry otce ztroskotaly, protože se Míkal vzepřela. Držela se svého muže a pomáhala mu. Situace se velmi vyostřila a Saul byl rozhodnutý bez průtahů Davida zabít. Když Míkal viděla, že není jiné východisko, poradila Davidovi, aby si zachránil život útěkem a pomohla mu. Bylo to pro ni velké riziko, mohli bychom to nazvat „palácovou revolucí“. Jistě to pro Míkal nebylo snadné a po tom všem došlo v jejím životě ke zlomu. Její bratr Jónatan měl se svým otcem také „výstup“, ale zachoval se jako charakterní mladý muž a hrdina. Míkal se uchýlila ke lži, prohlásila, že jí David vyhrožoval smrtí, a to nebylo dobré.

Po Davidově útěku nabraly události velmi smutný směr. David byl ženatý, ale ženu neměl, musel žít život tuláka a v životě jeho ženy nastal velmi smutný obrat. Otec dosáhl svého, zlomil také Míkal a provdal ji za jiného muže. Míkal ztratila šlechetnost své matky a ryzost charakteru svého bratra, nedosáhla té míry víry, kterou měl její manžel. Jejich pěkné manželství skončilo smutně.

Víme, co se stalo potom. Otec a syn Jonatán tragicky zahynuli a konečně nadešel čas, aby se David vrátil na své místo. Nevedla ho pomsta, naopak upřímně oplakával tchána i švagra.  Chtěl udělat vše pro to, aby se dům i rod Saula rehabilitoval. Přirozeně chtěl zpět i svou ženu Míkal, která mu byla vzata. David chtěl Míkal povýšit tam, kde bylo její místo. Davidovo království již bylo upevněno, ale nebyl ještě spokojen, dokud Boží schrána nebyla na svém místě. Základem království Izraele musí být Boží zákon.“  Když Hospodinova schrána vstupovala do Města Davidova, Míkal, dcera Saulova se právě dívala z okna. Viděla krále Davida, jak se točí a vyskakuje před Hospodinem a v srdci jím pohrdla.“ (2.Sam.6,16). Považovala ho za směšného chlapce, ale ve skutečnosti se s ním rozešla na půdě jeho víry v Boha. Když se vrátil David domů, vysmívala se tomu, co mu bylo drahé a milé, pohrdala tím a tak se její tragédie dovršila. A Bůh? Náš Bůh je spravedlivý, poznamenal Míkal, stala se do konce života neplodnou. Míkal zůstává nám všem jako výstraha, abychom Boží milost nebrali nadarmo.

Další informace