Achinoam

Bez Bible, literatury, počítače a několika hodin na úkor spánku se opět neobejdu. Achinoam. Žena, o které bych "z fleku" vlastně nic neřekla. Jdu do toho, neb hledat skryté poklady mě baví…

Paradoxně je manželka prvního izraelského krále méně známá osoba. Lze se domnívat, že jako mladá byla pěknou, inteligentní dívkou. Vychází se asi z toho, že Saul jako nejhezčí izraelský mladík (1. Samuelova 9,2), si přece mohl vybírat :-).

Saul se stal králem, ona královnou. Vysoké postavení jí ale nestouplo do hlavy. Zůstala skromnou ženou, která se věnovala výchově svých dětí. Podle dostupných informací tří synů a dvou dcer. Začátek manželství byl slibný. Manžela jí mohly všechny dívky závidět. Urostlý chlap, kterého se ještě k tomu zmocnil duch Hospodinův (1. Samuelova 10,10).

Každý člověk prochází vývojem. Saul jako král začal pěkně, ale postupem času se změnil až k nepoznání. Změnil se natolik, že Bůh litoval, že ho učinil králem nad Izraelem. Populárním národním hrdinou se totiž stal David, Jišajův syn a jak už to bývá, Saul začal žárlit a své emoce neudržel na uzdě. Paradoxně kandidát trůnu, nejstarší Saulův syn Jónatan, v Davidovi žádného rivala neviděl a velmi se s ním sblížil. Vzniklo přátelství na život a na smrt. A k tomu všemu se nejmladší Saulova dcera Míkal do Davida bezhlavě zamilovala!

Zkouším si představit situaci "doma".  Tam zřejmě nastalo "peklo". Jónatan naštvaný na otce, dcera nešťastná, že jí otec nepřeje a matka? Jak se má v takové chvíli vlastně zachovat matka? Stát při svém muži, který se chová neskutečně hrozně nebo soucítit s dětmi a tím přilévat olej do ohně?

Jak bych se zachovala já? Myslím si, že v běžném životě nastanou situace, kdy se manželé neshodnou kvůli různým věcem a děti toho nejsou výjimkou. V nepříjemných situacích, kdy argumenty docházejí, hromadí se bezradnost, zaujatost, podlost a hlavně narůstá ztráta chuti se na něčem domluvit, je potřeba k řešení problému přizvat někoho "třetího". Dobrého přítele, odborníka, bratra faráře, prostě někoho, komu důvěřujeme a jsme přesvědčeni o jeho nestrannosti. A volat Pána Boha o pomoc a navigaci v řešení je to úplně základní. S dětmi doma, mateřské školce i v nedělní besídce se vždycky snažíme rozpoznat, jak taková očekávaná pomoc od Hospodina může reálně vypadat: Dostanu dobrý nápad! Někdo si všimne, že se něco děje a nabídne pomoc! Modlím se a pochopím toho druhého! Modlím se a druhý pochopí mě! Odpustím! Je mi odpuštěno! Přestaneme se vztekat a dokážeme spolu konstruktivně hovořit! Zkusíme to zase "spolu".

Žel, nic takového se v Saulově rodině nedělo. Naštěstí zlomyslný záměr neústupného otce zbavit se dceřina nápadníka tím, že ho pošle "na vojnu", ztroskotal a David se stal Saulovým zeťem. I tak se nevyřešilo nic. Saul byl nadále po všechny dny Davidovým nepřítelem. Napětí v králově domě bylo obrovské. I Míkal se musela rozhodnout, zda se podvolit nátlaku otce nebo stát na straně milovaného muže. Rozhodla se svému muži zachránit život a já bych udělala totéž. Lidem bez autority Boha nad sebou, lidem, jež nejsou tvůrci pokoje a bezohledně prosazují jen své názory, se dle mého nemá pořád ustupovat!

Podobně to asi viděl i Jónatan. Měl snahu s otcem mluvit. Asi byl ale šokován jeho reakcí a křikem: "Ty synu poběhlice, což jsem to nevěděl, že si Jišajova syna vyvoluješ ke své hanbě i k hanbě klínu své matky?  Po všechny dny života Jišajova syna na zemi neobstojíš ty ani tvé království. Hned pro něho pošli a dej ho přivést ke mně, protože je synem smrti (1. Samuelova 20,30-32)".

Nemáte se mnou pocit, že v modernějším vyjádření jste podobná slova už slyšeli? Nemyslíte, že Saulova reakce připomíná hněv člověka, kterému jsme, jak se říká, šlápli na kuří oko a není zas tak přitažená za vlasy? Věřím, že takový člověk v takové chvíli začne "kydat hnůj" na ostatní, tvrdit, že ho nikdo nechápe a ospravedlňovat své jednání se slovy, že to myslel dobře. Od jisté doby také vím, že "cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly"!

Je mi tak líto, že Jónatanův krásný charakter byl jeho vlastním otcem sražen na kolena. Saul mohl být na svého syna velice hrdý. Ale nebyl. Dokonce po něm raději mrštil kopím, než by mu odpověděl na otázku: "Co David provedl, proč má vlastně zemřít?"

Je dobře, že Jónatan nezdědil nic z těch pokřivených vlastností svého otce. Takže za to, jaký byl, mohl zřejmě vliv jeho matky, na jejíž adresu si Saul taktéž servítky nebere!

Saul se otočil Pánu Bohu zády, a tak dopadl. Achinoam dělala, co mohla a s utrpením tlumila mužovu zlobu. Zlý muž může hodně pokazit, ale dobrá žena je schopna mnohé napravit. Achinoam nezvítězila na celé čáře, ale zápasila o pravdu a nežila nadarmo. I takto osudné manželství dostane smysl ve světle věčnosti.

Manželství pomine, ale to dobré, co jsme v něm vykonali, zůstane.

Další informace