Snacha Élího

(1.Sam. 4,1-22)

„Sláva se odstěhovala z Izraele.“

Tuto větu dvakrát opakuje umírající snacha velekněze Élího.

Zrodila se v ústech ženy za velmi tragických okolností. Byla v požehnaném stavu a manžel odešel do války, aby držel stráž nad schránou Hospodinovy smlouvy. Válka skončila pro Izrael katastrofálně. Její manžel padl, ona ovdověla a schrána smlouvy se dostala do rukou nepřátel. I její tchán Élí zemřel, když se dozvěděl tuto hroznou zprávu. Tyto události natolik otřásly touto ženou, že předčasně porodila syna a nazvala ho Í-kábód, což doslovně znamenalo: Není slávy! Byla, ale už není. Měla by být, ale odstěhovala se. Zvláštní věta z úst matky a ženy, jejíž jméno neznáme.

 Snacha Élího neměla ducha pokání a se svým výrokem „není slávy“ neměla pravdu. Skutečnost byla úplně jiná. Na této tmavé skutečnosti se podílela mimo jiné také ona i její tchán Élí. Této ženě chybělo opravdové poznání hříchu, protože v Izraeli už mnoho let sláva Boží nebyla.

Synové Élího byli nemravníci, nehledali Hospodina. Kradli maso určené k obětování. Ale nejen to. Tam na svatém místě smilnili se ženami. Boží truhla jako symbol Božích zákonů a řešení hříchů tam sice byla, ale nic se neřešilo. Naopak tam, na svatém místě se hřešilo! Nepřítelem Božího lidu nebyli na prvním místě Pelištejci, ale kněží. Tam nebyla Boží sláva. Vědělo se o tom, věděl o tom i otec Élí, ale nezabránil tomu. Napomínal je, ale to nezabralo.

Věděla o tom i snacha Élího, musela o tom vědět. Vždyť každá dobrá žena je strážkyní svého muže. Ona nic nekradla, ale manžel ano a ona to trpěla. Je možné, že ho ona k tomu povzbuzovala, vždyť kuchyně je královstvím ženy. Vždyť ona vařila to maso, které manžel neprávem a násilím bral. Toto asi věděla. Ale věděla i o cizoložství svého muže? Takové skutky se dělají tajně. Tady bychom ji rádi zbavili viny, ale nemůžeme. Vždyť o těchto zlých skutcích se už vyprávělo mezi lidmi, to už nebyla tajná záležitost s nějakou ženou, ale styk s mnoha ženami. Je skoro nemožné, aby o tom tato žena nic nevěděla. Kdyby nevěděla, je to s ní zlé, a když to věděla, je to ještě horší, protože ona má být solí, která zachraňuje a ona nic neudělala proto, aby tato ohavnost byla ze svatyně odstraněna.

„Není slávy!“ řekla snacha Élího. To je trpká pravda, ale „nepravdivá“. Vždyť truhla byla už jen modlou a hřích neřešila. Izraelci si ji vzali do války proti Pelištejcům v domnění, že takto přimějí Boha, aby jim daroval vítězství, ale nestalo se tak. S Bohem nelze manipulovat.

Svatyně sloužila už jen pro tělesné požitky. Svatyně bez Boha to není sláva, to je tragédie! Je to klam oplakávat slávu, které už nebylo.

Žádná truhla, žádné náboženství nám nedá Boží slávu bez ducha pokání.

Další informace